Milenka v proudu času.....

Co si budu nalhávat, milenkou jsem byla pravděpodobně častěji než partnerkou. Úplně poprvé to bylo někdy po osmnáctce, kdy jsem se přimotala k ženatému skoro příbuznému a občas jsme si spolu užili. Klasická kombinace, mladé tělo a starší, rozumný chlap jako průvodce zkušenostmi.

Podruhé, po 27, to byla rozhodně jiná káva. Čerstvě jsem se rozešla s přítelem měla jsem pocit, že tikot mých biologických hodin slyší celé Česko. Tenkrát jsem narazila na doktoranta, který měl manželku v Liberci ale přes týden byl v Praze. Slovo dalo slovo a brzy jsme trávili pracovní dny spolu a na víkendy jezdil za manželkou. Dala jsem mu po půl roce ultimátum: "Buď já nebo manželka!" Ještě jsem mu vyhrožovala, že zajedu do Liberce jí to všechno vykecat, abych mu pořádně zavařila. Rozhodl se pro manželku a já několik večerů brečela jako želva.

Tik tak, tik tak, tik tak.

Za pár měsíců jsem se dala dohromady s budoucím manželem a po svatbě byla hodná. Nicméně být před čtyřicítkou maminkou předškoláka bylo náročnější, než jsem si představovala. Původně jsem počítala s prarodiči na občasné pohlídání. Špatný nápad. Hmmmm, nastal čas se rozhlédnout kolem. To jsem udělala a narazila na ženáče číslo dva. Naivně jsem si myslela, že se časem sestěhujeme dohromady a oba odejdeme od partnerů. To jsme sice udělali ale každy sám později. Po tomhle mileneckém rozchodu jsem se zařekla, že nějak přežiju a dožiju. Bydleli jsme vedle sebe nikoliv spolu, sex prostě nebyl ale jinak jsme vycházeli fajn a dítě rostlo.

Opravdu bych měla v pětačtyřiceti pověsit sex na hřebík a smířit se s tím? Tak stará přece nejsem! Najít milence na amatérech nebyl problém. Vlastně si myslím, že neexistuje pičusovina, na kterou by ženská s časem a energií tady nenašla parťáka, snad kromě manžela III.

Sex je náš, dělá dobře mně i tobě!

Po rozvodu jsem si řekla, že budu morálně na výši a už nikdy si nic nezačnu se zadaným mužem. Prostě ne! Nejdříve se rozveď a pak trajdej za ženskýma. Předsevzetí krásné, ovšem mělo jeden velký háček skoro hák. Zadané muže, kteří svůj stav pečlivě tajili, a obvykle jsem až zpětně zjistila, že mají doma partnerku. Pomalu jsem dospěla do stavu, že jsem před schůzkou kontrolovala občanku a mobil, abych si byla jistá, že se ze mě nestane morální odpad zvaný milenka zadaného muže.

Po padesátce má ostražitost poněkud polevila. Stále jsem se koukala po 5N, nezadaný, netlustý, nevousatý nekuřák nedaleko. Párkrát jsem dokonce na nějakého narazila, chvilku jsme to spolu zkoušeli ale úspěšnost byla dočasná.

Pak jsem náhodou narazila na Sluníčko, neškodný pokec na chatu a emailech v době nudy. Chlap 500 kilometrů daleko je z logistického a finančního hlediska nesmysl na cokoliv ale zvědavost je hrozná vlastnost, nejdříve jeho a potom moje. První a druhá schůzka byla při cestě kolem, třetí byla pozvánka na rande v pěkném hotelu, kam se spolu pravidelně vracíme. Až po něm mi docvaklo, že jsem nezjišťovala první N svého seznamu. NEZADANÝ?!? Druhé rande bylo drsné. V noci jsme si povídali a já se zeptala na jeho stav. NEZADANÝ - ŽENATÝ?!? Kuva, co je tohle za zasraný oxymóron nevěrníka? Nemohl sis vymyslet lepší výmluvu. Nebýt hodina po půlnoci, tak se sbalím a jedu domů. Ráno moudřejší večera. Sbalená, na*raná na dalšího nevěrného podvodníka jsem odjela k sestře, kde jsme při pití dvou sedmiček nenechaly na chlapech niť suchou. Později mi vyprávěl, že nevěřil, že mě ještě někdy uvidí.

Co s tím? Má morální pravidla dostala na p*del. Ale co? Je daleko. Za chvíli to vyšumí a skončíme jako většina amatérských mileneckých vztahů na vzdálenosti a neschopnosti se domluvit. Přiznávám, že jsem ho dost podcenila a co víc, svými činy mě přesvědčil a vlastně stále přesvědčuje, jak moc jsem se mýlila. Role milenky pro mě dostala jiný význam. Od ženy rozhodnuté ukrást budoucího partnera pro nový vztah a rodinu jiné manželce, jsem se za skoro třicet let dostala k ženě, která má ženatého chlapa pro potěšení a radost.

Prostě na mě přišla nádherná morální senilita. Jinak si neumím vysvětlit, že stará vyzobaná slunečnice vedle ženatého šedesátníka kvete jako kopretina na letní louce a Sluníčko se rozzáří po každém setkání. Neustále máme potřebu se dotýkat, líbat na každém obrubníku, povídat si při procházkách nebo u láhve vína, milovat se a vypnout svět kolem nás. Prostě jen my dva. Zbožňuji náš společný čas trávený nicneděláním, lenošením, který nám oběma dobije občas kompletně vytlučené baterky.

K čemu po pětapadesátce potřebuji chlapa? Na lásku, milování, kouzlení přiblblých úsměvů, líbání pod stromy, pevné obejmutí, měření zadku, hlazení nejen po vlasech, chrapání při usínání, breptání u kávy nebo vína a na spoustu dalších věcí, které se nedají koupit.

Na skvělý pocit, že nepatřím do starého železa.....

PS: Být milenkou je pro mě sladké tajemství a jako manželka, partnerka nebo milenka jsem oceňovala nevědomost. Tyhlety moderní způsoby všechno vyžvanit druhému, ulevit sobě a partnera nechat osudu, ať se s tím srovná, mě fakt nebraly. Stejně nepředstavitelná je pro mě povolenka od manželky. Ještě by mohl doplnit, že si o svém mimomanželském sexu doma povídají, rozebírají nové zážitky a vylepšují podle nich vlastní sex... TPČ, ten by letěl! Kam se na to hrabe NEZADANÝ - ŽENATÝ. Njn, jsem holt stará škola.