Půlnoční rozjímání

Události v mém životě za posledních několik měsíců napomohly tomu, že jsem udělala zásadní důležité rozhodnutí a odstěhovala jsem se z vesnice do města. Cítím neskutečnou úlevu, spadl ze mě snad balvan.

Teď sedím sama na balkóně, společnost mi dělají Amatéři a plechovka Gin&Tonic Beefeter London. Moje srdcovka.

Venku je zvláštní klid, v dáli houká vlak, občas zaštěká pes a já koukám na nebe a cítím....co vlastně cítím? Je toho hodně co cítím. Jsem toho plná. Pocitů. Je mi smutno.

Chybí mi mužský svět. Jsem pořád převážně mezi ženami, v práci, v obchodě, na úřadě, na poště, prostě chlap se v mém životě objevuje vzdáleně jedině, když mi vynese nákupní tašky kurýr z Rohlíku do čtvrtého patra za dveře. Proběhne úsměv, pozdravení, předání a výměna tašek, poděkování a přání klidné cesty nebo směny. Pak v práci náš účetní, ženatý. Opravdu mám smůlu? na chlapskou společnost. A mám to takhle hodně let.

Není mi přáno. :) Tady budu letos 9 rokem. Tak moc rychle to uteklo, a utíká. Nostalgie, krásný vzpomínky, zážitky, zkušenosti. Všechno nádherný, ale teď už tak strašně moc vzdálený. Tolik se toho změnilo. Tady, v mém životě a tak celkově.

Důležité, že jsem to všechno ustála a hledím s optimistickým pohledem vstříc dalším dnům. :)