MILUJI TĚ

Psáno někdy před třinácti léty v době, kdy nám všem doma bylo nejhůře. Nebezpečí je již zažehnáno, ale tento blog si stále schovávám jako memento, jako připomínku, že když se ke svým nejbližším chováme jako kokoti, trest může přijít velmi brzy.

Starej komunistickej kulturák, zakouřená vesnická diskotéka. Kluci v džískách se sjížděli na vytuněnejch fichtlech připraveni dostat se pod kalhotky těm nejhezčím holkám z vesnice. Michal David jim k tomu hrál svý disko láv songy a všichni se pořád hecovali, kdo si dneska zamrdá.

Pak jsi přišla ty, útlá, blonďatá, osmnáctiletá kočka s krásně tvarovanými prsy, s božím úsměvem a ty tvý džíny? Tvůj zadek mě zkrátka fascinoval. Chtěl jsem tě jen pro sebe, bylas překrásná a měla intelekt, který v mnohém převyšoval názory tvých vrstevnic. Když jsi mi pak vlepila toho dlouhýho, jazykovýho, mixelovýho francouzáka, věděl jsem, že jsi má osudová. Vzpomínám na náš první orální sex za kostelem. Byl spontánní a krásný. Pak jsme spolu trávili veškerý volný čas a zamilovali se do sebe. Bylas můj svět a já byl ten tvůj.

Tloukli jsme se po podnájmech, ale když teď, s odstupem let vzpomínám, mělo to svý kouzlo. Zplodili jsme báječnou dceru, postavili první dům, zasadili první strom a léta ubíhala.

Z tý diskotékový, nadržený holčičky se stala ještě krásnější a moudřejší žena. Žena, co už dávno Mixelu nepije a kluci na fichtlech jí už taky nezajímaj. Vzpomínám, jak jsme tenkrát koupili první postýlku, prvního Favorita a pak Mercedes od handlíře Bédi. Bylo nám fajn. Věřili jsme si. Věřili jsme v lásku až za hrob.

Desetiletí plynula, kluci z fichtlů přesedlali na Harleye, začouzená vesnická diskotéka kde jsme se seznámili lehla popelem a my zůstali sami. Sami se vším, co jsme měli. Byli jsme spolu a vlastně bez sebe. Michal David nám už nehrál Nálezy a ztráty, už jsem ti tolik nesahal na prsa, líbal tě jen málo, už jsem s tebou nechodil na procházky, ani netrávil večery na terase.

Hodně se nám společně podařilo a taky jsme toho hodně posrali. Oba. Ve svých chtíčích, ve svých touhách i snech jsme si plnili to, co jsme doma neměli, co nám chybělo a co jsme tolik potřebovali.

Rád bych se vrátil do tý starý zahulený diskotéky na stříbrným Simsonu a rád bych ti řekl, že jsi sice kus, ale že to mezi námi nemá cenu, protože se za dvacet let rozvedeme. Smála by ses tomu, znám tě.

Rád bych také dal tlustýmu Liborovi K. kázání, protože do tebe tenkrát nešel, i když ses mu líbila a často masturboval ve fantaziích spojených s tebou. Vím to, říkal mi to, pořád o tobě mluvil. Rád bych použil i ty šprcky od starýho Nováka z konzumu, co jsme tenkrát zahodili do křoví a prostě souložili bez nich a rád bych také poděkoval Láďovi L., který si tě fotil ve sprchách, když jsi dělala instruktorku na táboře SSM. Čekal vždycky za oknem a snímky pořizoval na ORWO MP 7. Pak tě po nocích vyvolával:)

Ale neměnil bych. Neměnil bych nic.

Čas s tebou, život s tebou, vše co jsme si dali i vzali byl střemhlavej let životem. A já ti děkuji nejen za tvou krásu, trpělivost i pochopení, ale i za tvý obrovský srdce, za to, že sis vybrala tu těžší cestu, že sis vybrala život se mnou a dáváš to na výbornou. Jsem si vědom toho, že sdílet dny se mnou není vůbec jednoduchý úkol. Já být tebou, vyhodil bych se od tebe už dávno. Pořád na mě máš sílu, já bych jí na sebe už dávno neměl.

Miluji tě, i když vím, že jen milovat nestačí.

Petr.