Celibát

Čím déle nesouložím, tím více zjišťuji výhody celibátu. Nikdy jsem nerozuměl mnichům, jak to můžou zvládat a proč vlastně se k tomu dobrovolně rozhodnou. Sex byl pro mne vším, byl možná úplně na vrcholu všeho, snad i nad zdravím. Ano, i teď když nepíchám, tak čumím na pěkný holky, i si občas zaflirtuju, ale už je to jiný, je to s vědomím, že z toho nic nebude, resp. že já z toho nic nechci. Do nedávna to totiž bylo vlastně podobný, nic z toho nebylo, ale ne protože bych nechtěl já. Takže nasranost. Pocit, že mi něco uniká.

Zjistil jsem zhruba po půl roce? No už to bude asi dýl, že to má jen samé výhody, ten celibát. Sexuální chtíč mě vždy ovládal. Potřeboval jsem mrdat, uspokojovat, bádat v hlubinách ženského lůna i duší a tomu jsem přispůsoboval i svoje chování. Zjednodušený příklad, když se mi nějaká holka líbila, tak jsem byl k ní laskavý a když se mi jiná nelíbila, tak naopak. To teď nedělám, jsem laskavý ke všem, kteří si to zaslouží. Nemusím škemrat o sex jak malé děcko, nemusím se přetvařovat a snažit se celý den, týden, měsíc být hodný a laskavý, jen abych si vrznul a tím byl jakoby odměněn. Nemusím být v nervech a vymýšlet historky, plány a náhradní plány a výmluvy... Jako jo trénovalo to mozek a člověk byl furt ve střehu. Nikde neplatit kartou, mobil v režimu letadlo, nebo úplně vypnutý, nikde žádné účtenky, pořád se kontrolovat, jestli tu a tam není nějaký jiný vlas, o škrábancích, kousancích ani nemluvě....tyjo to mě sralo nejvíc, praktiky, který mě nejvíc bavily jsem dělat nemohl.... Teď jsem jel lodí na Slapy a i když jsem cítil, že mě žena podezřívá, že tam nejedu sám, byl jsem v klidu, protože jsem měl čisté svědomí a sám jsem tam jel, ano, mohla to bejt jízda plná výstřiků a orgasmů a nezapomenutelných poloh kdy budu mrdat a zároveň mávat na lidi na břehu, ale naštěstí už mám asi rozum a byl jsem za to rád hlavně večer, když jdu v práci kolem televize, tam něco říkají ve zprávách a v prostřihu tam já ve dvou záběrech na lodi. No to bych měl zas nervy, jestli se ta moje doma divala a viděla by tam tu druhou...takhle jsem byl v klidu.

No a teď klid, vlastně jsem se vrátil do dětství, ano, tam jsem taky toužil po Evičce, ale tak nějak jinak, nechtěl jsem ji mrdat, to jsem ještě nevěděl co to je a tak jak to tak vypadá, za chvíli budu zase jenom žvatlat a nebude mi rozumět, posrávat se do plín a pak bude konec. Takže děcka, ještě sem asi budu chvíli koukat a pak asi zmizim, protože je mi jasný, že tyhlety královský kecy každýho akorát serou. A kdyby jste chtěli vědět jak jsem to dokázal, tak jsem jen přestal pít alkohol.