Jak přežít dovolenou...

A je to tady. Po té, co jsem slovo "dovolená " považovala za velmi sprosté, tudíž jsem si často ani nedovolila žádat o volno, nastal ten prekérní stav. Jako rodina jedeme k moři. Pro jednoho člena je to poprvé. Vzhledem k tomu, že mu nechcu kazit srandu, musela jsem se podvolit.

A joooo, přiznávám, že začínám panikařit. Vymýšlím různé strategie, jak přežít se ctí. A zdá se, že mám bravurní plán. Jen mne to bude stát jeden den studu. Pak bude klid. Božský, doufám.

Už jsem tu kdysi psala blog o tom, jak jsem byla vyřízena z nákupu plavek. To jsem vyřešila nákupem online ( teď se modlím, aby to aspoň trošku sedlo). Vzhled a střih plavek mi byl u mé tlusté prdele. Stejně vypadám v každých jak golem. Plavky škrtám.

Jako povinnou výbavu beru antidepresiva, neurolek na první den u móře, dostatečnou zásobu brufenů, a ještě větší zásobu hygienických vyfikundací.

Pár dní před odjezdem si začnu stěžovat na tlak v podbřišku doplněný bolestivými grimasami. Cestu nějak přežiju. A první den to vypukne.

Přetrpím promenádu v plavkách k moři s podporou antidepresiv a dalšího kámoše. Možná si na to ještě dám vínko, abych byla ještě víc veselá a nadšená. Na oko se namažu krémem na opalování a předpokládám, že hned první den se spálím jako prase.

Získám výhodu už neopouštět hotelový pokoj. Bude to bolet, ale za absenci panických atak mi to stojí. Počítám s tim, že druhý dospělý člen nebude chtít kazit zábavu, tak se obětuje. A já budu mít klid. Stále si budu stěžovat na bolest v podbřišku, kdyby náhodou byl po mně vyžadován pohlavní styk. Prostě sorry, dostala jsem to. Klid, klid, klid.

A budu spát a spát jako ta šípková Růženka. A budu se těšit na tu cestu do rodné hroudy. Ještě si to budu muset projít, krok za krokem, aby můj plán přežití neměl žádnou trhlinu.

Přiznávám, že se mi fakt nechce, ale tu srandu kazit nemůžu . Tak si užívejte dovolenou i za mne.

Dobrou