Večerní ochlazení

Dopsala a odeslala poslední zprávu, odtáhla se od notebooku na stole a protáhla se, až se jí na šatech vyrýsovaly dva kopečky jejích předností. Protože se venku již ochladilo, došla k oknu, pootevřela ho a postavila pod něj větrák. Ten zapnula a namířila do míst, kde předtím seděla a nyní usedla znovu. Cítila, jak jí proud vzduchu ovívá nohy a ruce, ale stále to na její ochlazení bylo málo.

"No co, vždyť tu nikdo není." pomyslela si pro sebe. Vstala, a postupně si přes hlavu přetáhla šaty, pak rozepnula a odložila podprsenku a nakonec si sundala i kalhotky. Posadila se spíš na kraj židle, natočila se proti domácímu umělému vánku a vystavila mu své nahé tělo. Když trochu víc rozevřela stehna a ucítila dotek chladivého proudu vzduchu na svých nejintimnějších místech, neubránila se pousmání. Kdyby tak teď přišel ON a viděl ji, jak se jindy tak cudná nyní vystavuje…

Nejspíš by jen pozvedl obočí, možná prohodil něco vtipného. Případně by se i přidal, svlečený se posadil vedle ní do chladivého vánku.

Možná by jeho mužství zareagovalo na její nevyřčenou, ale fyzicky zřejmou nabídku.

A třeba, ale opravdu jen třeba by se její ochlazování změnilo v ten nejhezčí způsob zpocení, který znala.