Podcast

Nikdy jsem nebyl příliš velkým fanouškem podcastů, slyšel jsem jich jenom pár a oblíbený mám jenom jeden pořad. (Ale zase jeho moderátorku tajně miluji...) 

A už vůbec nikdy jsem se nezúčastnil veřejného nahrávání žádného z nich, ani mě to nenapadlo. 

Až teď, nějak tomu chtěla náhoda, že mě zaujalo místo a téma, vyhovoval termín a tak jsem šel.

Samotné vysílání mě až tak nenadchlo, nebylo to zas až tak úžasné. Ale! Ve třetí řadě seděla jedna posluchačka, sama, díky které jsem se zezadu spíš díval jejím směrem, než že bych se až tak trápil úrovní dialogů pozvaných hostů za mikrofonem. 

Díval jsem se tam často a rád, co vám budu povídat... 

Krásný účes, určitě je zvyklá s ním budit pozornost. 

Vkusné letní šaty, které si ale o pozornost říkaly neméně, zezadu zvlášť... 

Už jenom za její účast na této akci jsem jí byl vděčný, z průměrného nahrávání podcastu udělala velmi příjemnou a zajímavou akci plnou jiskření a energie, třebaže jenom v mojí fantazii... 

Po skončení akce a přiměřeném potlesku jsme se všichni pomalu rozcházeli a vydali se uličkami města směrem k dalším plánům. 

Když už jsem ale byl za rohem a ohlédl se, zjistil jsem, že pomalu kráčí stejným směrem. Napětí v mé hlavě stouplo, horko už nebylo výsledkem energie slunce, ale energie jejich letních šatů. 

Jemný letní výstřih byl lákadlem pro pohledy, mučícím nástrojem pro svou nedosažitelnost i probouzečem nejbujnější fantazie zároveň. 

Pohyb jejího těla podvečerním světlem a v letních šatech, ještě teď cítím to napětí v těle. 

Zabočil jsem za druhý roh, směrem k řece a zastávce mhd. Po chvilce jsem se opět otočil a ... byla tam! Kráčela ke stejné řece, stejným směrem. 

Nemohl jsem jinak, zpomalil jsem a počkal na ni, usmál se, omluvil se že ruším a zeptal se, jak se jí akce líbila, že jsem si všiml, že tam byla taky. 

Byla trochu překvapená, asi bych si namlouval, kdyby si mou přítomnost už předtím všimla, ale dali jsem se do rozhovoru, hodnotili průběh akce, argumenty řečníků, styl jejich konverzace. 

Pomalu jsme pokračovali k řece a při vstupu na most jsem se zastavil - rozhovor byl plynulý a milý, její přítomnost byla velmi okouzlující. Posbíral jsem odvahu a zeptal se, jestli by měla ještě chvilku, probrat to ještě u sklenky vína, nebo alespoň ledové kávy. 

Tady se omluvila, že prý už bude muset jít. 

Na dotaz, že uvedený podcast - který teď u mě velmi stoupl na ceně a popularitě - bude mít opět další veřejné natáčení, se usmála a s jiskrou v oku řekla, se třeba přijde. 

Tak to já budu ještě nervóznější, než samotní hosté!