Jedna zpráva? Těžko!

Proč mi to sakra nemůžete napsat do jedné zprávy?

Existuje jedna věc, kterou asi do smrti nepochopím. A ne, nejsou to ženy, které tvrdí, že nemají co na sebe, přestože jim skříň při otevření hodí svetr do obličeje.

Jsou to chlapi, kteří vedou konverzaci stylem...

Bzz

"Ahoj."

Bzz

"Máš čas?"

Než telefon vezmu do ruky...

Bzz

"Kde tě najdu?"

Bzz

"Co nabízíš?"

Bzz

"Cena?"

Bzz

....

Já bych strašně chtěla vidět, jak to vzniká. Představuju si chlapa doma na gauči... Napadne ho pozdrav.

ODESLAT.

Sedí... přemýšlí.... Ty vole... čas!

ODESLAT.

Sedí dál...

No jo... kde vlastně je?

ODESLAT.

Ježiš... cena!

ODESLAT.

To ten mozek fakt nevydrží deset vteřin, než posbírá všechny otázky? Tam musí být nějaká porucha... nebo alarm 🤷🏻‍♀️

Pozor! V hlavě byla zaznamenána nová myšlenka! Okamžitě ji odešli! Mohla by zmizet!

Přitom existuje úplně revoluční technologie. Jmenuje se...

Jedna zpráva.

A opravdu se do ní vejde: "Ahoj, máš dnes čas? Kde tě najdu, co nabízíš a jaká je cena?"

Dokonce tam ještě zbude místo na smajlíka.

A kdyby ses hecnul, možná i na čárku. Telefon to zvládne, já taky, internet nespadne a Amatéři ti nezačnou účtovat příplatek za souvětí.

A než vůbec stihnu otevřít zprávu...

Bzz

"Jsi tam?"

Ne, teď už fakt nejsem. Teď se snažím zjistit, jestli mi někdo píše, nebo jestli můj telefon právě prodělává epileptický záchvat.

Bzz

"Halo!"

Počkej. Teď hledám první díl naší konverzace. Pak druhý. Pak třetí.

Pak zjišťuju, jestli "Co nabízíš?" přišlo před "Kde tě najdu?", nebo obráceně.

Připadám si jak archeolog. Nečtu zprávy, skládám vykopávky.

Nejlepší je, že když po minutě konečně odpovím, přijde:

"To to trvalo."

Ano.

Protože jsem nejdřív musela sesbírat všech sedm částí tvé věty

Ještě že neposíláš každé slovo zvlášť. I když... Radši jsem to neměla říkat. Někdo to určitě zkusí 😁

A víš, co je na tom úplně nejhorší?

Že já stejně vždycky odpovím slušně. Ne proto, že bych byla tak hodná, ale proto, že některé odpovědi prostě napsat nemůžu.

Třeba:

"Až dokončíš celou větu, ozvi se, já si ji pak přečtu najednou."

Nebo:

"Kdybys všechny ty otázky napsal do jedné zprávy, ušetřil bys baterku mně, sobě i půlce elektrárny."

Jenže některé věci člověk nahlas psát nemůže, protože by pak vypadal jako sarkastická kunda. A to bych si přece nikdy nedovolila. Mám přece nějakou pověst 😁