Možná se potí i slunce?!

Důsledkem posledních pár dní je fakt, že lidé jsou unavení, nepozorní a občas jim tak trochu lidsky hrabe. O to víc mě překvapuje, že se i v tomhle momentálním rozpoložení kolem nás stále najdou lidé, kteří dokážou zapojit víc než jednu mozkovou buňku a vytvořit něco souvislého a hodnotného.

Po letech, co pozoruji zdejší prostor, se vlastně vracím už téměř výhradně k textovým příspěvkům. Některé jsou lepší, jiné horší, ale mám radost, že vůbec vznikají. Sdílet myšlenku je totiž podle mě mnohem odhalující než všechny ty nahé fotky. V textu ukazujete svou osobnost, své postoje, pochybnosti i zranitelnost. Dáváte světu skutečný kus sebe.

Nemám nic proti fotografiím. Vzhledem ke své práci ale už dávno vím, že samotný vzhled o člověku téměř nic nevypovídá. Ano, na hezké lidi se hezky kouká. Ale co když ten člověk neumí napsat ani souvislou větu?

Každý si zaslouží mít možnost zaujmout. Každý má právo se zlepšovat, učit se a rozvíjet. O to méně chápu, proč někteří tuto možnost nechtějí využít a místo toho hledají výmluvy ve svém okolí. Třeba v tom, že je zrovna hrozné horko.

Ano, vedro nám bere energii. Ale myšlení, zvědavost a chuť něco sdělit by přece neměly být závislé na tom, kolik stupňů právě ukazuje teploměr.