Nastavuji klidový režim

Noc byla těžká. Nemohl jsem spát, potil jsem se a převaloval. To se nedalo tady s tím vzkaznikem usnout prostě. Jedná amatérky mi vyprávěla jak nahání želvu a já ji radil jak ji chytit. Druhá se rozčilovala, že má v prdeli papriky a já s ní chtěl dělat do mrkví, co mi nerostou. Dozvěděl jsem se od veselé dámy, že nějaký úchyl nožem, vojenským nožem, psal své erotické memoáry v knihovně do stolu, aby na něj prý svět nezapomněl. Ptal jsem se jí, jestli jsem to nebyl já a ona, že, že se to nedalo číst, že jsem to nebyl já. Prostě byla hrozná sranda. Růženka mě chtěla celého pusinkovat a prý nějaký psychouš nechtěl v knihovně dát občanku na registraci, že po něm jde biska a nechce, aby zjistili, že tam byl a musí si založit po internetu rakouské občanství, aby je zmátl. Potom jsem tu byl obviněn, že prcám nějaké blogerky a že vyhrožují a stalkuji profily.

Uznejte, to se prostě nedalo usnout.

Nojo, jenže čas běžel a cítil cítil jsem bolest zad a tlak u srdce. Napadlo mě, že to budu muset nějak vykurýrovat a tak jsem si pustil relaxační porno.

Jenomže mi nějak začalo bušit srdce a cítil jsem brnění levé ruky a nebylo to z masturbace. Pokračovalo to páteře a cítil jsem brnění v nohách.

"Kurva, to je můj konec".

Vypnul jsem to a sedl si. Pálilo mě oční pozadí a cítil jsem takový divný brnění ve tváři, jazyku na hrdle. Odmotal jsem se na gauč a lehl si. Nedalo se to, cítil jsem každý úhoz srdce a bolest v žebrech. Asi kolem páté jsem chtěl od dědka prášek na spaní a on, že zavolá sanitku. Myslel jsem si, že si dělá prdel.

Přijel funus servis a chtěli mi něco pichat a měřit tlak a podobné blbosti.

"Máte vyšší Dolní tlak a lehkou arytmii. Měl byste jet s námi".

To ani hovno, jelen umírá vždy na předních, ne v nemocnici.

Dědek jim řekl, že jsem magor, že nikam nepojedu, že radši umřu doma. Samozřejmě to vykecal hysterkám a začala masáž na WhatsApp skupině včetně nahrávek děti jak mě nutí jet do nemocnice.

A tak jsem byl donucen si sbalit, rozloučit se s lásečkou ve stojanu a vyndat se na poslední cestu do krematoria.

Trochu jsem se klepal jak drahej pes. Na příjmu byla má doktorka, co mě před deseti lety přijímala ještě v horším stavu a už tenkrát mi nadávala, jak jsem v takovém stavu mohl dojít 2 km po svých do nemocnice.

Doktorka mi nechala natočit EKG a prý že mám lehkou arytmii, vyšší tlak, hlavně ten dolní. Koukala se do záznamů a teď jsem dostal deku. Že jsem nebyl na kontrole tehdy a tehdy. Že jsem tenkrát ušlapal na tom kole jen 11 stupňů z 12. to se nedalo.

"Nejsem cyklista, na mě je to moc pomalý a netáhne to v kopci".

"Co jste poslední dobou dělal, včera než se vám přitížilo".

Tak jsem ji to všechno vyprávěl s sama vypadala, že si něco půjde dát. Vypadala bledě, tak jsem ji nabídl placatku s jelenem, co nosím do čaje. Smála se s řekla mi, že jsem strašněj chlap.

Podívala se na vrchní sestru s řekla jí:"Teď už to chápeš?"

Přikývla jí.

Podívala se na mě, že mi tady ta sestra dá do žíly nějaký hořčík. Ten Cardigan budete zase brát pravidelně a budete chodit na kontroly a že si počkám na ten utrejch.

Ta domina byla strašně přísná.

"Tady Vás bude ošetřovat jen tahle sestra".

"Proč ?"

"Na tu ty vaše pohledy platit nebudou."

Podíval jsem se na tu bachařku a nic nenamítal...

Tady dostanete tuhle krabičku a bude Vám to měřit celý den průběh srdeční činnosti včetně noci. A upozorňuji Vás, že tam uvidím jakýkoliv výkyv a nebo neklid.

Jak zlá paní poroučí, žejo.....

"Jak jste to myslela s tou sestrou?"

"Nerada bych, aby se nám tady zase zhroutila sestra a brečela tu, že se nám zamilovala do pacienta a on utekl na revers před začátkem její služby".

Dal jsem si dlaň na čelo a díval se do stolu. Už jsem pochopil tu narážku, že jsem hroznej. A to ani netuší, co všechno bych ji mohl provést o samotě na pokoji.

14 dní se mi tenkrát hezky starala o péro , když jsem sotva došel na záchod, kam mi pomáhala dojít. Nechtěl jsem chcát do té jejích flašky. taková milá sestřička. Byla jak panenka. Měla takový hezký kulatý obličej a malý nosánek. První dva dny na mě nebyla moc milá. Nosila mi jídlo a já ji s tím posílal pryč. Jednu noc jsem měl vysoký tlak a nemohl jsem spát celou noc ani se silnými prášky na spaní. Občas jsem jen na chvíli usnul a ona mě hlídala, abych nechtěl zase utéct na cigáro.

To se vůbec nedalo a bylo to jako vězení. Všechno zamknuté, zakazovali mi kouřit. Že jsem se prý zbláznil v tomhle stavu. Já se mohl zbláznit bez cigar a z té stravy. Ta holka mi nikdy nedonesla srnčí guláš. Samý suchary a polívky.

Po čtyřech dnech jsem byl už děsně nadržený a hladový. Sestra mi pomáhala do koupelny si sednout do sprchy a já tam jenom tak seděl a nic neříkal, Koukal do nepřítomna. Sundavala tam ručník a něco vyhazovala do koše a nabídla mi umýt hlavu.

Začala je mně chodit nějak často. Krásně jsem se vztekal, že nechci od nikoho pomáhat, že nejsem krypl.

"Ty jsi tak tvrdohlavej chlap, co si nenechá pomoct".

Mně se nedá dámy pomoct. Jelen je svobodné a nezkrotné zvíře. Když ho zavřete do dobytčáku,vrak se radši umlátí, než by se nechal odvézt ".

Řekla mi, že už za mnou nepřijde. Jiná sestra mi dělala kázání, jestli vím, že není standartní, že u mě ta holka tráví tolik času, že už jí vrchní sestra domlouvala. Upozorňovala mě, že je to mladá holka po škole. Prosila mě, ať ji nemotám hlavu, že pro ni to není jen zábava na týden, že je to hodná holka a obětavá.

Tak už mi docvaklo, proč mě pořád ošetrovaly ty starší sestry.

Dal jsem ji peníze a poprosil ji, ať ji něco koupí až tu nebudu jako poděkování.

Večer mi donesla prášky a nějakou sušenku. Mně se chtělo spát a moc jsem ji nevnímal. Nějak se mi chtělo na záchod a všiml jsem si, že sedí vedle mě a hladí mi ruku. Chtěl jsem se otočit, abych vstal. Vždy jsem musel chvíli sedět, braly mě křeče do noh. Ucukla rukou a červenala se. Podala mi ruku, že mi pomůže a já chytil její dlaň a trochu ji přitáhl k sobě. Chvíli si mě prohlížela a políbila mě. Potom utekla pryč a už nepřišla té noci.

Ráno jsem šel podepsat revers a odjel.

"Takže doma klidový režim, 14 dní necvičit, nekouřit, jíst jen dietní stravu a večer klid. Dáte si první den prášek na spaní a budete spát. Žádné pouštění relaxačního porna, nebo vám ten záznam uděláme tady na oddělení a budete tu na pozorování. Zbytek je v papírech včetně kontroly a kdy přinesete telemetrické zařízení. Teď jeďte domů, aspoň naše sestry budou mít klidné noci a nebudeme vás tu muset nahánět po nocích po chodbě".

"Vy si mě pamatujete".

"Jste tak výrazná osobnost, že se na vás nedá snad zapomenout, ani tu vaši uzenou kýtu, co jste nám donesl, abych se tu naučili vařit".

"A Marie dělá na ..... oddělení, jestli jí chcete vidět a nebo se jí omluvit. Víte, že ji chtěla vrchní sestra vyhodit a primář ji dal na jiné oddělení, poté co nepřišla do práce, když si zjistila ze záznamu, kde bydlíte a šla vás někde hledat?".

"Byla to mladá holka, mně bylo 33".

"Vaše chyba , mohl jste mít hodnou ženu . A jsem na Vás naštvaná".

"Jak s tím krámem půjdu večer do lesa?"

"Do žádného lesa nepůjdete, budete v klidu odpočívat, chlape mizernej, nebo opravdu jednou umřete. A cestou ven si nevšímejte sestřiček".

Budu se muset nad sebou zamyslet a nějak ten budík nerozvášnit.

To budu vypadat. Cvičit nesmím, do lesa nesmím, na relaxační porno se nemůžu dívat. Co se dá dělat rajdy, budete mi chybět. Musím ten vzkaznik omezit.

Odcházel jsem pryč

"Nebojte se lásky moje, uvidíme se zase za deset let ".

Zamával jsem doktorce...

Rozmýšlel jsem, jestli mám jít na to oddělení. Půjdu kolem se podívat aspoň. Procházela kolem mě sestra s nějakou jinou a otočila se za mnou. Byla to ona. Podívala se na mě a řekla mi:

"Že mě nepřekvapuje, že tu zase jsi ".

"Promiň mi to tenkrát".

"Za co? Bylo to hezké, nezlobím se na Tebe ".

Podíval jsem se jí do očí.

"Nedívej se na mě tak znovu......jsem vdaná"

To byla každá, holčičko, se kterou jsem se tahal.......Bál jsem se....

"Věděla jsem jaký jsi a přesto jsem tě chtěla".

"To byl jen spasitelsky komplex, nebo stockholmský syndrom, kterým je mně ženy občas trpěly ".

"Vím jaký jsi člověk a nelituji, že jsem si tenkrát k tobě sedla do auta u toho přechodu v té bouřce,".

Doktorka ani vrchní sestra nevěděla jednu věc. Že má osobnost je možná výrazná, ale mé auto ještě víc.

Po nějaké době léčby u otce, jsem se vydal na léto do Sudet. Projížděl městem. Pršelo a málem jsem Kitcara rozstřelil na kruháku. Za ním byl přechod kousek za nemocnicí a viděl přebíhat sestry. Brzdil jsem to i očima jak to klouzalo. Rampa svítila a ona si promoklá zakrývala tvář. Nemohl jsem tomu uvěřit. Stála tam ona a dívala se. Jedno stěrač na hovno stíral. Vylezl jsem do té průtrže a ptal se, jestli je v pořádku. Skočila mi po krku a obejmula mě.

"Kde jsi se ztratil?"

"Musel jsem jít ".

"Proč jsi na mě nepočkal?"

"Abych tě nepotkal. Sestra mě o to prosila, abych tě nechal".

Políbila mě a držela za tváře. Vzal jsem ji za ruce a nabídnul ji, že ji odvezu někam.

"Ty někam odjíždíš? Máš vzadu spoustu věcí".

"Vracím se do Sudet".

Zrychleně dýchala, mokrými vlasy mi ničila Recara a z trička ji koukaly tvrdé bradavky.

"Vem mě s sebou".

"To nejde, jsi mladá holka a musíš být v nemocnici a pomáhat parchantům jako jsem já".

"Mám teď volný víkend".

Něco mi říkalo, ať to nedělám, ale tak urputně jsem se bránil, až mě přemluvila, že si jen doma vyzvedne pár věcí a jela se mnou. Její sestra dělala v Penzionu a domluvila nám tam na dva dny pokoj. Doktorka by se asi posrala, kdyby věděla s jakou arytmii jsem tam te holce nakládal celou noc a druhý den se o mě starala.

A potom jsem na deset let zmizel. Možná jsem mohl mít život bez dramatu a s osobní ošetřovatelkou, nevím. Ale co vím, že mě má nezkrotnost přivedla do úplně jiného průsero vesmíru.

Nechápal jsem to. Co na mě ty ženy viděly, když jsem byl úplně v prdeli. Měl jsem prázdný být jen s kašmírovým kobercem a židlí. Jedno auto a trochu peněz na benzín, jednu flintu a starého psa.

A teď si dovolím se věnovat zbytku svých končetin a ohřát si ten guláš, dokud ještě dýchám....