Jsme nevděční...?😬

Kdy jste naposledy poděkovali své pračce nebo myčce? ❤️

Dneska jsem přijela z posilovny.

Hodila prádlo do pračky a zapnula myčku.

Do pomalého hrnce jsem šoupla jelení maso.

Do horkovzdušné fritézy kuřecí plátky a batáty.

Pak jsem si vlezla pod horkou sprchu, umyla vlasy, vyfénovala je, namazala se a za chvilku už seděla na terase s kafem.

Najednou mě něco napadlo.

My jsme strašně nevděční.

Bereme všechno jako samozřejmost: otočíme kohoutkem - teče teplá voda, stiskneme tlačítko - pračka pere, myčka myje, pomalý hrnec vaří, robot vysává a fritéza udělá oběd skoro sama...

A my?

Místo poděkování si zanadáváme, že myčka zase pípá moc nahlas nebo že internet jede pomalu.

Pak si vzpomenu na moji milovanou babičku.

Přijela z práce, nejdřív nanosila dříví, rozdělala oheň v kamnech spojenou s pecí, zatopila a teprve potom mohla začít vařit.

Bylo léto. Venku přes třicet a v kuchyni snad čtyřicet, protože se topilo, aby se mohly nakrmit hladové krky a třeba uvařit ještě brambory pro prasata. Vzpomínám, jak si utírala pot do zástěry a stejně z té kuchyně voněly ty nejlepší lívance na světě... umělá luxusně vařit a péct nejlepší kremrole.

Nikdy jsem ji neslyšela říkat, že má hrozný život.

Dneska máme techniku, která nám každý den šetří hodiny práce a stejně máme pocit, že nestíháme.

Možná nám nechybí další chytrý spotřebič, možná nám chybí obyčejná vděčnost, protože když si představím, že bych dnes po posilovně musela ještě nasekat dříví, zatopit, nanosit vodu, vyprat prádlo v ruce a pak ještě uvařit večeři...ufff

Tak si myslím, že bych večer nepsala blog.

Ležela bych někde na zemi a funěla. 🤣

A víte, co je na tom nejkrásnější?

Moje babička měla mnohem míň věcí než já, ale mám pocit, že měla mnohem víc radosti z maličkostí.

Tak mě dnes zajímá...

❤️ Za kterou obyčejnou věc jste dnes opravdu vděční?

Ne za peníze.

Ne za auto, ale za něco, co používáte každý den a už jste si ani nevšimli, jak moc vám to usnadňuje život.

Já začínám.

Dnes děkuju za teplou vodu.

Za pračku a myčku.

Za pomalý hrnec.

... hlavně za babičku, která mě naučila, že největší bohatství často poznáme až ve chvíli, kdy si představíme, že bychom o něj přišli. ❤️

... za to, že se mi i mezitím poslušně dobíjejí moji Úžasňáci. 🤣❤️

Protože po dvou a půl hodinách v posilovně mám energie na rozdávání a byla by škoda ji nechat jen tak vyšumět. Takže můj večerní program je jasný... regenerace po sportovním výkonu. 

A ne... nebudu vám prozrazovat detaily. Dáma si přece musí něco nechat pro sebe. Nebo aspoň do příští povídky. 🤭