Zachoval jsem se jako svině

Jel jsem v neděli autobusem MHD, Přede mnou seděla asi třicetiletá holka, znám ji od vidění. Trochu přibrala, takže v leginách a těsném tričku vypadala jako jitrnička, na druhou stranu, když je něco k jídlu, nevadí mi to. Celou dobu měla u ucha mobil a protože do něho doslova řvala, slyšel jsem každé slovo. To moje naslouchání ale ještě za prasárnu nepovažuji - špunty do uší nenosím. Mluvila s nějakým svým milencem, za kterým jela na rande. No a vztekala se, že nemá moc peněz a že ještě musí přestoupit na tramvaj, protože ten bus nejede až do centra a že bude mít půl hodinky zpoždění. Mýlila se, o víkendu jezdí, protože není takový provoz. Tak jsem začal uvažovat, že udělám dobrý skutek a řeknu jí, že se omlouvám, ale že jsem zaslechl, že chce vystupovat, ale že nemusí, protože dnes se jede až do města. Jenže ta dáma celou půlhodinu nezavřela klapačku, probírala nahlas intimnosti svoje, své sestry, matky a postupně vlastně celé i vzdálené rodiny. A mobil neodtrhla od huby ani když se chystala vystupovat.

Mohl jsem jí zaklepat na rameno a udělat dobrý skutek. Ale zachoval jsem se jako škodolibá svině. Nechal jsem ji, ať si jde po svých a představoval jsem si, jak bude nasraná. že autobus pokračuje a ona tam stojí jak JoJo. Docela mne to uspokojilo.

Jsem hajzl.