honivý

probudil jsem se celý zpocený... ještě než jsem otevřel oči, cítil jsem své každodenní ranní dřevo. ocas mi tvrdě stál.. tak pevně, že skoro bolelo zatnout... přesto jsem to udělal, cítil jsem jak je plný k prasknutí... celé to noční probouzení, pohonívání a polobdělá rozkoš v něm musely zanechat nadrženost.

měl jsem chut se znovu svíjet v rozkoši. mám si zase dělat dobře? malý hlas v mé hlavě mi říkal, že už stačilo. uvědomoval si, že nejde strávit celý den i noc vzrušený. Mnohem silnější hlas mi ale našeptával a ukazoval mi v představách tu božskou rozkoš, ve které se budu svíjet, když si zase budu dělat dobře.

mám rád rozkoš, neumím jí odolat. stačí na to pomyslet a nedokážu si ji odepřít. musel jsem si začít dělat dobře. nešlo jinak. a zase si honím