Předsevzetí?...

Nechodím si sem stěžovat, nepíši tesklivé blogy plné sentimentu (alespoň v to doufám :-) )
Někdy to ale na člověka padne, že má potřebu napsat...
JSEM TU A JE MI STRAŠNĚ SMUTNO!

Přečetla jsem si dnes pár starších blogů od lidí, které tu ráda čtu.
Představovala si ten jejich smutný příběh a slzy mi samy tekly z očí, aniž bych chtěla, aniž bych to mohla ovlivnit.
Pak jsem si uvědomila, že mé starosti a splýny jsou malicherné a že nejsem jediná, komu je občas smutno a má pocit, že stojí na tom pomyslném dně. Na dně, ze kterého se dá ale odrazit někam jinam, někam výš.
Vše bude jen takové, jaké si to sami uděláme a jakou odvahu budeme mít a uděláme ten první skok.

Nedávám si Novoroční předsevzetí. Už jen z toho důvodu, že má silná vůle je slabá jak moucha. Ale letos udělám výjimku.

Přála bych si změnit pohled na určité věci kolem mě. Hledat a vidět na nich jen to pozitivní a to špatné hodit za hlavu nebo se tím alespoň netrápit.
A pokud přece jen přijde ta slabá chvilka (třeba jako dnes) vím, že tu mám někoho, kdo mě potěší, s kým se usmívám a kterého miluji.

Děkuji, že Tě mám!