Nudismus: inspirujte příkladem

Blížilo se léto, škola končila – to byl vždycky důvod k radosti. S mým nejlepším kamarádem jsme se rozhodli, že to oslavíme u něj na chatě a že si dospělácky dáme nějaký ten alkohol.

Hned po tom, co jsme se domluvili, že tam pojedeme, jsem začal vzpomínat na léto, které jsme tam strávili nazí. Tenkrát jsem to vůbec nechtěl, ale jeho děda prostě rozhodl, že není důvod mít plavky. Pocity studu, ponížení, zahanbení a trapnosti, které jsem tam zažil, byly tím nejsilnějším zážitkem prázdnin. Vrátili jsme se po týdnu do města a žili jako dřív. Ale na chatě to bylo… bylo to tam jiný… bylo to tam nakonec stejně magický. Ve skutečnosti jsem si to chtěl zopakovat. Moc.

Balil jsem si věci a ve chvíli, kdy jsem měl dát do tašky plavky, jsem posbíral odvahu a nedal je tam. Trošku jsem tušil, že bych nakonec nenašel odvahu a takto jsem už dopředu neměl na výběr…

„Mám tady nějaký piva,“ řekl Pavel a zmizel kdesi v chatě už deset minut poté, co jsme přijeli. Za pár minut se vrátil s párem piv a v plavkách. „Skočím si pro plavky,“ dodal jsem, abych za 10 minut z balkonu zahrál své překvapení: „Hej, já nemám plavky, asi jsem si je zapomněl.“ Vylezl jsem před chatu ve slipech. „No, tak tady můžeš bejt takto, to je stejně jedno.“

Pili jsme pivo, koupali se. Mokré slipy se mi lepily na kůži a prosvítaly. Lehce opilý jsem byl i víc odvážný. Skočil jsem šipku do bazénu. Na jedné straně bazénu se vynořila moje hlava, na druhé straně slipy. Vylezl jsem z vody s holým zadkem. Ach, ten pocit... Otočil jsem se na Pavla, nechal jsem ho prohlédnout si moje vyholené přirození. Působil dost překvapeně. Spustil jsem: „Hele, pamatuješ, jak jsme tady před dvěma lety byli bez plavek?“ Vypadlo z něj jen tiché: „No.“ „Mi ty slipy furt padaj, co si to zopakovat? Stejně tu nikdo nikde není.“

Nějak jakoby váhal, ale sundal si nakonec plavky. Odhalil velký černý trojúhelník mezi nohama a zdálo se, že se stydí teď trochu víc on.

A na chatě to bylo zase magický. A bylo to magický právě proto, že všechno, co jsme dělali, jsme dělali nahatí. A za tím „nahatí“ se skrývá hromada věcí: pocit, že vám může někdo vidět; pocit, že děláte něco trochu zkaženého; pocit z opáleného zadku; pocit zranitelnosti, když jde vše vidět; ten pocit při plavání bez plavek; ale i třeba pohled na to, jaké to tam má váš kamarád – můj tam měl (opravdu) obrovské chlupaté péro.

---

Léto končilo, město mělo ten pochmurný nádech přicházejícího podzimu. Ochlazovalo se. Čekala nás školní lavice.

Šel jsem naposledy ke svému kamarádovi, měli jsme domluveno, že se podíváme na něco do školy. Patřili jsme tenkrát k těm, co jsou poctiví… Otevřela mi jeho máma. „Pavel se zrovna sprchuje a je tam nějak dlouho, nevím, co tam dělá,“ a že prej mám počkat v jeho pokoji.

Přišel jsem k němu do pokoje a čekal, až přijde. Přišel v županu. V županu, kterej nebyl zavázanej. Nezakrýval úzkej obnaženej pruh od krku až k chodidlům. Nešlo se nepodívat.

Hladký hrudník.

Hladké břicho.

Hladký klín.

Obrovský holý pták.

Roky jsem se od kamaráda učil fyziku. Nyní se on ode mě naučil vyholovat. Opticky mu to zvětšilo péro, jenže… mě se ten černej trojúhelník chlupů mezi jeho nohama nakonec asi líbil.