Proč?

Ne, už nepátrám po tom proč je něco tak a ne jinak. Dříve ano. To bylo náplní a smyslem našeho
života. Přijít na to, co je smyslem naší existence. Proč se nám dějí určité
věci, na co máme přijít, z čeho se poučit a proč se to děje právě nám???

Tolik času jsme tomuto hledání věnovali! Proč? Proč stále zjišťovat nějaká proč? Každá odpověď
je stejně jen dohadem. Mnohem účelnější než hledat odpovědi na otázky proč, je hledat cestu – jak. Jak se srovnat se situací, ve které se nacházíme. Jak ji přijmeme a jak vyřešíme. Jak nejlépe se k ní postavíme.

A tak jsem pokročila do dalšího levlu na téhle cestě. Přestalo mě zajímat proč. Proč ke mne stále určité věci přicházejí? Proč se stávají právě mě a proč mám pořád něco řešit? Žiji. Život je neustálá změna, vývoj a ten s sebou nese stále nová
poznání, stálá hledání, nové způsoby a principy fungování. Tedy hledám cestu, jak se v tom neztratit a jít a žít. Je to neustálá výzva, je to boj, je to láska, bolest i radost. Věci se prostě stávají. A jak je přijmu takové budou.
Jak je já vidím takové jsou. Většinou jsou dobré.

Milovat znamená
přijímat. Přijímat s radostí a také dávat. Vždy jsem jen dávala. Teď
přijímám. Vyhřívám se na slunci své duše. Duše, která dává bez rozpaků a dalších očekávání. Je svobodná, empatická, citlivá a tak bohatá! Bohatý vnitřní
svět plný obrazů, zázraků, vůní a zvuků… chybí jen dotek… CHCI DOTEK! Potřebuji dotek. Ne jen jeden. Potřebuji množství doteků. Doteky, které laskají, hladí,
konejší. Doteky plné vášně, pevné a rozhodné. Doteky, které říkají jsem tady pro Tebe. Cítím tě, vidím Tě, vychutnávám si Tě. Cítíš mě? Vidíš mě? Sáhni si a ochutnej…

Budu někdy dostatečně nasycená? Myslím, že ne. Je to nekonečné množství chutí a stále je co objevovat. Jsem nenasytná, stále hladová a při chuti. Jsem žena. Jsem zvědavá a chtivá, toužící, žhavá jak čerstvá láva. A také tak rozpínavá.