Spadlá řasa

Foukni do ní, mysli na jedno přání a ono se splní.

Vážně. Prý to funguje. Zkuste to. :-)

Dívám se na řasu na bříšku prstu a hlavou mi běhá spousta přání, která bych ráda ... jo, člověk by tak rád toho tolik změnil ve svém životě a stačilo by někdy jen pár věcí, takových zásadních. Jen fouknout a nechat si splnit své přání. Třeba i pro radost.

Vždycky, když mi hlavou probíhají ta moje malá i velká přání,
skončím u jednoho jediného. Jenom párkrát bylo jiné. Například když moje přítelkyně měla velké životní problémy. Nebo když kolegyně čekala mimčo a její
zdravotní stav nebyl zrovna nejlepší. Nebo když moje děti ... Nebo když ...

Většinou však zůstanu u toho jednoho. Je nesplnitelné. Vím, že se s tím nedá
nic dělat, že se nic nedá změnit, přesto vždycky u něj skončím.

Jednou v noci jsem stála u okna, je to už dvacet roků zpět, a přemýšlela, jestli v té
nekonečné dálavě existuje nějaká vyspělá civilizace, která by dokázala pomoci.
Která by dokázala vyléčit nemoci, které my neumíme. Která by dokázala spravit mozek,
vytvořit buňky, které byly nenávratně zničeny, a člověk by mohl žít zdravým
životem. Přemýšlela jsem, jestli bych měla odvahu svěřit toho malého človíčka cizím mimozemšťanům a věřit, že mi ho vrátí zdravého.

Člověk v beznaději mívá
bláznivé nápady.

Tak mám zase tu řasu na ukazováčku a chystám se do ní
fouknout. Nechám hlavou proběhnout všechna svá přání, nechám je utéct tak jako už mnohokrát, protože jsou ta, která jsou mnohem důležitější.