Psí děvka

Mám za sebou, velmi plodný pracovní týden. Po kratší
dovolené, to byl celkem zápřah a návrat do tvrdé reality. V podstatě by se dalo říct, že stíhám hodně, ale přesto vůbec nic. Dnes je sobota a já, jsem líný,
jak lemra. Nakonec, jsem přece jen, něco udělal i když to, co jsem udělat chtěl,
to nebylo. A tak se pouštím do tohoto blogu, snad alespoň ten se mi povede,
uvidíme…



Tuším, že to byla středa, zrovna ten den, kdy by ho tam,
bylo třeba. Jenže, to by muselo být všechno jinak, než se ve skutečnosti událo.
Dostal jsem echo na jednoho zákazníka, že by potřeboval provést servis okenních
žaluzií. A tak po krátkém telefonátu, jsme dohodli čas mého příjezdu na místo
činu. Když jsem tam dorazil, vylezl z auta a popadl tašku s vercajkem, zvoním na domovní pípák. Nikde nikdo, ale tu se náhle automaticky otevřeli vrata od garáže a pořád, žádný uvítací výbor. Beru to,
jako ,,pojďte dál,, a procházím dalšími třemi dveřmi. Když otevírám poslední,
ozve se bizoní dusot a ze schodů na mě naběhnou dva kokráci. Štěkají, slintají
a očuchávají mou maličkost, jak o život. Trochu se zarazím, ale nebojím, jsem už za ty roky návštěv, zvyklý na ledacos. Vím, že nejlepší obranou je útok,
nesmí pocítit strach a tak na ně hned mluvím, nastavuji ruce k očichání a pohlazení. Ještě nikdy se mi nestalo, že by to nezabralo. Po chvíli, jsou oba moji. Od schodů z patra se ozývá pán ,,nebojte se jich a pojďte nahoru,,
tak jdu. Pán, tedy spíše dědoušek, sedí s holí v křesle a povídá, co by ode mne potřeboval. Je evidentně vidět, že žije sám, vypadá to u něj přesně tak,
jako u mě doma. Barák, jako tele, přízemí a dvě patra, napočítal jsem 31
žaluzií k opravě. A tak se raději, hned pouštím do akce.



Začal jsem zhora směrem dolů. Pán mě občas přijel zkontrolovat. Proč říkám přijel, protože už nebyl tak ve formě, měl na schodech nainstalovanou elektrosedačku a tak jezdil sem a tam a zbytek dobelhal o holi.
Ale byl fajn, ani mě s ní nepřetáhnul. Dříve byl aktivním sportovcem,
vyprávěl něco o tenise, se kterým prý začal, až ve svých 33 letech. Měl pořád hlasitě zapnutou televizi na sportovních kanálech. Občas bylo slyšet, jak si u toho něco povídá, zatím co já, se věnoval své práci.



Možná, až sem, je to pro Vás celkem nudná záležitost, ale buďte si jisti, že bych tenhle blog nepsal jen tak, pro nic za nic. A tak, co si tak v poklidu demontuji, opravuji a montuji v jedné z těch několika místností, opět se zjeví ti dva kokršpanělé. Nedokážu si vysvětlit, co to do nich vjelo, ale začali na mě nenápadně dorážet. Nejprve štěkotem a po té
i fyzicky. Znovu jsem použil své krotitelské schopnosti a sem tam je i pohladil. Ovšem to byla, asi zásadní chyba, hladit dva nadržence. Odměnou mi totiž pak byla, jejich neustálá pozornost. Ta se projevovala soustavným ošukáváním mých nohou. Kamkoliv jsem se hnul, měl jsem každého z nich na levé i pravé končetině. Místy jsem si připadal, jako vězeň na útěku s koulemi na hnátách. Ačkoliv jsem je odháněl, pořád se vraceli, jak bumerang. Měl jsem sebou dvoupříčkové schůdky i na ty byli ochotni vylézt, aby se ukojili. Na mou duši, na psí uši, něco takového, jsem fakt nezažil. Řeknu
Vám, že jsem si připadal, jak cirkusový zoofil. Jejich taktická souhra, byla dokonale propracovaná, neboť mě šukali buď oba zároveň, či na střídačku.
Normálně a na férovku si ze mě udělali psí děvku. Když jsem tam končil, měl jsem obě nohavice vysemeněný tak, že jsem je mohl, snad i ždímat. Co Vám budu povídat, hotová zvířecí sexmise.



Přišel čas zúčtování. Jejich pániček si při kontrole všiml,
že mě sexuálně obtěžují a s úsměvem skoro devadesátiletého stařečka se mi omlouval, že si už dlouho nezasouložili. A tak, zřejmě jako odškodné, mimo vystavenou stvrzenku za provedené úkony, mi rovněž podstrčil pětisetkorunovou prémii navíc. No, moc pěkný zážitek v ten den, to byl, akorát ten můj kocour,
se do žádné trouby, ani nepodíval. Tak snad, jinde a příště…