STŘÍBRNÝ PODNOS

Nechápu, jaká myšlenkový cesta vede muže k tomu, aby po mém vyřčení ano hodili zpápečku. Veškeré své dosavadní snažení jen tak bez užitku zahodí. Dá jim to přeci takovou práci a zabere plno času a nakonec jde všechno vniveč. Proč to vůbec dělají? Nemá to smysl, když to nechtějí dotáhnout. Nebo je snad lepší honit brko o samotě? Proč jen nakousnou a nechtějí sníst celou porci? Uznávám, že jsem trochu kalorická, ale to by se vyšukalo. Už nejsem nedosažitelná mrcha. Jsem sladká laskonka a v zubech držím třešničku. Ležím na stříbrném podnosu a podávám dezertní vidličku, jenže zjišťuji, že po mém vyřčení ano už není komu.

Laskonka není žádaná. Jsem nucena býti dále mrchou.