Všechno bylo jinak

Přítmí, ozářené jen světlem z vánočního stromečku v rohu pokoje, tichá hudba, bublinky šampaňského, které tiše praskají v úzkých sklenkách a očekávání, které visí ve vzduchu.

Venku už nějakou dobu bouchají rachejtle, ale k té největší estrádě má dojít teprve za pár minut.

Nohou přejíždím přes manželovi kalhoty v místě, kde mu za chvíli bude nepříjemně těsno a očima plných jiskřiček sleduji jeho reakci…nevydrží a rozepíná zip u poklopce. Taky nevydržím a bříšky prstů začínám jemně prozkoumávat to, na co se celý večer těším. Zbožňuji ten pocit, kdy mi roste pod rukou. Je to jak nějaké kouzlo. Jak kdybych oplývala skrytými nadpřirozenými vlastnostmi :-) Klekám si k němu a jazykem přejíždím jeho mužství po celé délce od kořene až po špičku. Už se tyčí směrem ke mně v celé své kráse. Chviličku si hraji jazýčkem s uzdičkou a zoubky jemně tisknu kolem žaludu. Cítím, jak se ještě víc napíná. Vím, že nemáme moc času. Do půlnoci zbývá možná minuta a já bych nerada porušila naši tradici. Zvedám se a vykasávám sukýnku. Už se nemůžu dočkat, až bude uvnitř. Chytá mě pevně za zadeček a přitahuje si mě k sobě. Prsty jemně zkouší, zda jsem připravená…jako by mě neznal ;-) Obkročmo si na něj nasedám a se slastným vzdechem si užívám, jak do mě pomalu zajíždí. Ano…tady je ta sladká odměna. Začínám se pohybovat v rytmu odbíjení kostelních hodin, které hlásí půlnoc a spouštějí lavinu chystaných ohňostrojů.

V tom se otevírají dveře, do obýváku nakráčí naše tříletá dcera a jde si sednout na nočník :-O

Ihned samozřejmě ustaneme v naší aktivitě, upravíme oblečení a jdeme zjišťovat (Alespoň já, manžel ještě nemůže chodit), co je příčinou její návštěvy.

Ona už má „hotovo“ a volá „utšít zadek plosím“!

Jdu ji vyprovodit zpět do postýlky, ale zvenčí se ozývají hrozivé rány, které ji děsí k smrti, takže propuká v pláč a nechce se mě pustit. Pokládám ji do peřinek, ale musím ji držet za ruku. Pořád brečí a chce chytit druhou rukou tatínka. Ten už je naštěstí schopen pohybu a přichází za námi. Malá je úplně vyřízená strachy a tak si ji bereme mezi sebe do postele. Chytá nás oba pevně za ruku a během pár minut spí. Chvíli tam jen tak ležíme a tiše se chechtáme, jak to nakonec bylo všechno jinak…ale i tak moc fajn :-)

A tak všechny vítám v tom novém roce (trochu se zpožděním), ale přece :-)

PS: A nebojte se, když konečně usnula, tak jsme ji odnesli do postýlky a tu naši činnost dotáhli do konce...tradice je přeci tradice ;-)