Setkání

Stojím na místě na kterém jsme se domluvili. Taška leží u mých nohou a já v ruce drží telefon a čekám kdy se ozveš že si pro mě jdeš. Jsem nervozní, porad přešlapuji a rozhlížím se.Už jsi tu měl být a porad nic. Znovu se dívám na telefon a povzdechnu si. Co budu dělat když nepřijdeš, sama v cizím městě. Zatřesu hlavou a řeknu si že musím být trpělivá, že si můj Pan pro mě určitě přijde.

Z myšlenek mě vytrhne telefon, úplně poskočím jak se leknu. Přišla sms. Piše mi Pan : " Pokud se budeš neustále rozhlížet nechám tě tam stát až do rána" přečtu si. Chce se mi otočit hlava,ale hned si to rozmyslím, protože vím že mě pozoruje. Hned odepíšu. " Ano Pane, nebudu se už rozhlížet a budu čekat až si pro mě přijdete." a hned odesílám. Musím se uklidnit a tak sáhnu do tašky a vytáhnu si časopis, který jsem si koupila na cestu. Začnu v něm listovat a čist si. Mobil nechávám napokoji, snažím se na nic myslet. Jakmile uzná za vhodné, přijde si pro mě. Jsem začtena do článku a najednou cítím divné chvění. Říkám si že mě už zase hrabe, usměji se a čtu dal. Nedočtu ani větu když se za mnou ozve.: " Dobry den hračko" Leknu se tak moc že mi časopis vypadne z ruky a padá k mým nohám. Nemám odvahu se otočit a tak jen se sklopenou hlavou odpovím.: " Dobry den Pane" Pořád se dívám do země a slyším jak mě obcházíš až stojíš předemnou. Vidim jen tvé nohy, cela se třesu a koušu si ret.

Hlavou se mi honí milion myšlenek, chce se mi zvednout hlavu a podívat se na tebe,ale vím že to nesmím udělat. Čekám co bude a ty si tu chvilku vychutnáváš, myslím si že se asi i usmíváš. Pak řekneš: "Zvedni ten časopis" a já si dřepnu a zvedám ho. V hlavě mi proběhne, skoro klečím u pánových nohou, když v tom promluvíš: " Podívej se na mě " Zvedám hlavu a dívám se na tvoji tvář bez výrazu a pak se usměješ. Dovolíš mi abych vstala a já to hned udělám.O krok se ke mě přiblížíš a ptáš se: " Těšila jsi se na mě hračko? " Odpovím: "Ano Pane moc jsem se na vás těšila " Tak jdeme řekneš, já beru svoji tašku a poslušně tě nasleduji. Přijdeme k autu, nasedneme a vůbec nemluvíme. Jedem a já vůbec nevím kam. Jako vždy mi čteš myšlenky a ptáš se jestli se bojím. Odpovídám že ti důvěřuji a ty mi něco pokládáš do klína. Tohle si nasadíš jak ti řeknu hračko. V ruce držím takovou tu věc na oči když chceš jít spat. " Ano Pane nasadím." Jedeme mlčky dál, vyjíždíme z města a mě se zmocňuje ještě větší pocit strachu a vzrušení. Vím že to víš a asi proto pustíš radio, snažím se vnímat tu hudbu a nemyslet na svoje pocity. Ujedem několik kilometru a já dostávám příkaz zakryt si oči. Poslušně to udělám a srdce mi tluče ještě víc, je jako splašené. Snažím se z hluboka dýchat a uklidnit se. Zavírám oči, vnímám muziku a dal už nic.

Zastavuje a znovu se mi zvedá tep a čekám co bude. Nic neříkáš, slyším jen jak otevíráš dveře a pak je zas zavíráš. Vzápětí se otevírají dveře na mé straně a ty říkáš abych ti podala ruku. Bereš ji do dlaně a pomáháš mi vystoupit, nohy se mi třesou ale už stojím a čekám. Dveře se zavírají a ty bereš moji tašku a moji ruku a říkáš. : "Neboj se, povedu tě." Pomalu jdeme a já netuším kde jsme. Říkám si jen ať nezakopnu a neválím se tu po zemi. Zastavuješ a upozorňuješ mě že teď mám dávat pozor že jsou tam 3 schody, opatrně našlapuji a s tvojí pomocí to zvládám. Předpokládám že stojíme u dveří, slyším jak odemykáš, otevíráš a vcházíme dovnitř. Nadechnu se a cítím příjemnou vůni dřeva. Říkám si že budeme asi na nějaké chatě. Vedeš mě dál, slyším jak pokládáš tašku na zem. Bereš mě opět za ruku a pomalu jdeme. Hlavou mi probleskne jak hrozné to musí být slepá. Nadechuji se a snažím se podle vůně rozeznat kde asi jsme. Najednou mě z myšlenek vytrhne tvůj hlas. Cítím že stojíš předemnou a díváš se na mě.

" Teď odejdu a přijdu za 10 minut, doufám že víš jak mě tu máš čekat" rychle se nadechnu že odpovím, ale v tom slyším že odcházíš .Slyším jak ještě říkáš: " Oči pořád zakryté, rozumíš hračko! " Jsem v šoku. Dveře se zavírají, zůstávám sama a cítím jak přichází panika. Takto jsem si to nepředstavovala. Myslela jsem si, že při našem prvním setkání si nejdřív sedneme a budeme si povídat, aspoň chvilku.Jenže můj Pan se rozhodl to udělat úplně jinak.