Sprosté slovo...

Klasické pondělní ráno.

Manželce zvoní budík a ona ho posouvá o deset minut... Mladší dcera mi spí na levé ruce,držím jí,aby se nespadla z postele dolů rovnou na Karla,který využil situace kdy některé z dětí nezavřelo dveře a ustlal si u postele. Znovu zvoní ženě budík... Opět ho odkláda o deset minut. Synek spící u manželky se začíná probouzet a chce kakao. Opatrně odkládám dceru a nohou postrčím Karla,aby odešel a já mohl vstanout z postele. Udělám synkovi kakao,mezi tím manželka už vstáva. Dám vařit vodu na čaj,synkovi kakao do postele. Leží rozvalený na manželčině polovině nohu přes nohu,jako děda když si čte v ložnici noviny.

Ještě si na chvíli lehám,než zvoní můj budík.

Dcera mě obejme kolem krku a nehce mne pustit. Nakonec se dostávám z jejího sevření a jdu do koupelny. Tam manželka okupuje zrcadlo,už oblečena a namalovaná,připravena naskočit do pracovního procesu. Davám ji pusu jdu se umýt. Umyju se a to už odchází. Karel se za ní smutně kouká. Pohladím ho po hlavě a rovnou beru misku a dávám mu do ní granule,nalévám čistou vodu.

Sladím zalitý čaj medem a nalévám ho dětem do hrníčku. Slyším, jak v pokoji zvoní budík a za chvíli se vyřítí mé nejstarší dítě. Vlasy má rozcuchané jako holka z horroru Kruh,ale i tak ji dávám pusu. Chvílí se se mnou potulí,že ji pošlu se umýt. To už se pomalu šourají z ložnice mí zbylí dva potomci. Všechny je pošlu do koupelny a chystám tousty do toustovače. Nejstarší dceři s máslem, šunkou,sýrem a cibulí. Prostřední s kečupem a šunkou,bez sýra a synkovi se vším... Za chvíli než jsou umyti a oblečeni do školy dávám na stůl první várku toustů.

Chystám druhou,když slyším z jídelny.

"Tatíííí,ségra na mě ukazuje sprosté slovo..." žaluje mladší dcera.

"Jaké sprosté slovo?" ptá se jí starší.

Nakouknu do jídelny. Starší dcera sedí u stolu a chladí si toust tím stylem,že ho postavila na jeden roh a točí s ním na špičce.

"Tatí jen se koukni!" zase žaluje mladší dcera.

"Na co jako? Žádné sprosté slovo nedělám." odsekne ta starší.

"Děláš!" ukazuje prstem mladší.

"Ne,nedělám" odsekne starší.

"Dělááááš!!!" vříská mladší.

"Ne...dě....lám..." zdůrazňuje starší.

"Jojo!" zase mladší.

"Ne,ne..." odsekne starší.

"Hej! Co je to tu!" zvýším na ně hlas.

"Tatí hele,ségra dělá na mě sprosté slovo!" žaluje mladší dcera a ukazuje na toust té starší. Ten stojí na hraně ve tvaru kosočtverce a seshora dolů vede předěl mezi těmi trojúhelíčky.

"To je ten sprostý obrázek,co maluje Ondra po autech,když jdeme se školy!" pokračuje dcera ve vysvětlování.

Beru do ruky nůž a rozkrojím toust na dva trojúhelníky.

"Ták,a je po obrázku. Jsi spokojena?" zeptám se dcery.

Jen radostně přikývne,zatím co ta starší jen koulí očima. Odcházím do kuchyně,když slyším tu starší devítiletou, jak ji říká té mladší:

"Chováš se jako malé děcko..."

Tentokrát otáčím oči v sloup já a je mi to jasné.

Puberta už je tady....

Fred