Do zadečku, wow

Můj gynekolog je takové přátelské, povídavé stvoření a já naopak ráda poslouchám. Má mě rád a já jeho vlastně taky, ale tak nějak lidsky, hříšné myšlenky v tom nejsou.
Díky němu jsem v jeden krásný jarní den zjistila, že anální sex nemusí být jen o tom zatnout zuby a nějak to přežít.
Nebyl to první muž co mi strkal prst do zadečku, análu, kakaové dírky.
Ale byl první kdo mi ukázal jak moc příjemné to může být. Jak moc hezké je šetrně a nenásilně ten otvůrek otevřít tak aby se nebránil.
Potom co provedl kompletní prohlídku, byla jsem vrušená, na stupnici od jedné do deseti, jasných deset.
Nemohla jsem na ten moment zapomenout, jak příjemné to bylo bez orgasmu a jak famózní by to bylo s ním. Nějakou dobu jsem si s tou vzpomínkou jen hrála, ale touha zažít to znovu byla nepřekonatelná a než to někomu zdlouhavě vysvětlovat, vzala jsem to raději do vlastních rukou.

Nejdřív doslovně, jen prstík, pomalu, pozvolna jen se nevyplašit a definitivně nesevřít. Vzrušit se na maximum třeba drážděním poštěváčku potom to jde o moc líp. Zasunout to co je po ruce a nebo jako já, detailně promyslet velikost a tvar onoho předmětu. Takové malé dildo, nenápadné, ohebné želé.
Pozvolna jsem si ho zavedla do zadečku. Nejdřív ho prdelka pevně svírala, pulsovala a bránila se, dala jsem si skutečně načas a velmi něžně jsem si ho tam pomalu, milimetr po milimetru zasunula tak hluboko kam až to šlo. Nenásilně, bez jakéhohokoliv pnutí a tlaku.
Chvíli na to kdy se zadeček úplně uvolnil a dovolil mi jemné pohyby dovnitř a ven jsem zažila svůj první vaginální orgasmus.

A to bych dřív přísahala, že jinak než díky poštěváčku to se mnou nejde, jde, ale nesmí se na to tlačit.