Ve spárech Anděla

Vytíral si ručníkem všechnu vodu, co se mu ve sprše nachytala na tělo a do vlasů. Narazili na sebe ve dveřích koupelny. Jako všechny hotelové pokoje, i tenhle byl malý. Těžko na sebe nenarazit. Jejich nahá těla se do sebe zapřela. Ani jeden se nechystal uhnout. Odhodil ručník na podlahu, vzal ji kolem pasu a výhružně projel hranami nehtů po jejím zadku.

“Tssss…” procedila mezi zuby a se směsicí výzvy a chtíče se mu podívala do očí. Ještě víc se do něj opřela. Teď jí zkusil aspoň o kousek odstrčit, zajel svou tlapou do klína a sevřel ji v dlani. Pánovitě, takřka surově. Ten drzý úsměv ji přešel jen na moment. “To nestačí, ani náhodou!” Stále zavěšená pohledem do toho jeho. Chytil ji pod krkem a přimáčkl si ji na futro. Teď už to mlasklo, když ji pleskl celou dlaní se sevřenými prsty přímo přes pičku. Až ho konečky prstů zabolely.

Grimasa bolesti a hned po ní pád do slasti. “Ještě…” zachrčela skrz sevřený krk. “...chci ještě!” Zkusil to znovu, ale pochopil, že i když se teď už sama nastavuje, tohle není to správné místo. Raději ji hodil na postel. Doslova. Nohy si pod koleny chytla sama. Dostávala další a další, pokojem se rozléhalo pleskání ran a její sténaní. Po každé ráně jí dal čas. Počkal až se instinktivně sevřená stehna znovu rozevřou, až vydýchá ten nával bolesti přinášející slast a až k němu mlčky zvedne své uslzené a zarudlé oči v očekávání dalšího políčku.

“Ty zmetku. Teď ne. Teď ještě neee… Sakra to bolí… jauuu… ty nadrženej parchante!!!””

Zarudlá, nateklá, otevřená. Taková byla, když ji bez ptaní znovu načal. Už podruhé dnes. A pak, že na prvním rande by se měli držet zpátky. Zalehl ji a ona mu přitom šeptala výhružky a kletby přímo do obličeje.

“Za tohle ti ho ukousnu...” syčela na něj. Pomalu ji u toho šoustal a ona si přes všechny své sliby obmotala nohy kolem jeho zadku. Raději ji umlčel políbkem a znovu přirazil…

Nakonec ji musel dodělat pusou. Kašlal na to, že ji už podruhé vystříkal. Až když na sobě ucítila jeho zuby a bradavky jí málem rozdrtil mezi prsty, teprve pak se dostavil orgasmus, co ji aspoň na pár dalších hodin vysvobodil. Hlučný a poživačný.

Tvář měla mokrou od slz když si konečně lehl vedle ní zavřel ji celou do svého obětí.

O další sprchu, společnou večeři a dvě espressa později se díval, jak míří přes parkoviště ke svém autu. Ani mu nezamávala. Jen se po něm dlouze ohlédla, než nastoupila. Zamrazilo ho.

Rozmetala to všechno jako dům z karet. Jeho nadhled, vyrovnanost, suverenitu, sebeovládání. Jeho spořádaný a spokojený život vystavěný na pevných základech.Stačily jí na to dvě hodiny, jedno švihnutí tím uhlově černým kočičím ocasem a plesknutí sametově šedými křídly padlého anděla. Už nikdy pro něj nic nebude jako dříve. Cítil jak se řítí do průšvihu. Bažil po té divoké jízdě. Stál tam s rukama v kapsách a vnímal, jak se kolem něj pomalu ovíjí temnota nadcházející noci. Nebyla to jen ta noc, co ho se ho zmocňovalo. Ta temná síla ho nabíjela a naplňovala uspokojením jaké už dávno neokusil. Právě jí definitivně propadl.