Jeden letní fesťák

"Ne, fakt nejedu, neukecáte mě!" stojím si za svým, že na fesťák nejedu. "Kačíí, pojeď, bude sranda, Jirka Macháček je záruka kvality," mrká na mě Soňa. "Ne, letos opravdu ne, asi snad stárnu nebo co," tím uzavřu debatu a jdu pracovat. Prostě se mi tam letos nechce. Ale ten Jirka? ...

Vizovice, míjíme ceduli a po pár metrech na první benzině náš autobus zastavuje. Do kempu to máme ještě kousek po rozpálené cestě, ale vidina piva a něčeho dobrého nás žene dál. "Holky, vemte to do VIP kempu u druhého sloupu vedle oranžového stanu," mrká na naši pěti členou dívčí skupinku borec s trikem za opaskem a dvojkou v krvi, to podle toho, jak balancuje na místě. Už v 10 je vedro jak v pravé poledne, vršek od plavek a sukýnka to dnes jistí. Mávneme mu na pozdrav a nocleh si stejně vybereme podle svého. Ani se samotným postavením stanu není problém, kluci co sedí na campingových židličkách kousek od nás se okamžitě nabídnou, takže za pár minut bydlíme a můžeme vyrazit do areálu likérky. "Pivo, honem nebo tady leknu," žene se jako první Jana a protože nikde zatím nejsou žádné fronty, máme každá v ruce za chvíli orosený kelímek. "Jo, to je ono," přivřu oči a slíznu si z vrchního rtu pěnu. Sluníčko peče pořád, snad jen na pár chvil se zatáhne a spadne asi 10 kapek, které na žhavých tělech jen zasyčí. "Ti jsou hustí," nakloní se ke mě Soňa a křikne mi do ucha při koncertě Poletíme? "Já vím," a skáčeme obě v rytmu hudby, stejně jako všichni ostatní pod podiem. "Mám už zase hlad," podívá se Soňa skoro provinile, když kluci dohrají. "Tak pojď, něco vyberem," chytnu ji za ruku a prodíráme se davem fanoušků. Nebude to dnes určitě naposledy, bleskne mi hlavou. Nakonec zvolíme krajíc chlepa velký jako paže chlapa, se sýrovou pomazánkou. Jsme od ní po celé puse, smějeme se a pomlaskávame si jedna přes druhou. Dobře, že jsem jela, proletí mi hlavou a zamyslím se, co vše nás ještě za skupiny čeká. Jsme odhodlané vydržet až do konce. "Áááá," leknu se a vytrhnu ze zamyšlení. Na moji levou ruku dopadne sprška opalovacího oleje. "To aby ses nespálila," a už mi olej roztírá cizí kluk po ruce. "Tak ještě tady," nastavím pravou ruku a on se nenechá zaskočit. "A tady taky?" zeptá se a ukáže na můj výstřih. "Ano, tam taky," myslím si, že se neodváží, ale za chvíli mám natřená i prsa a on odchází. "Díky," stihnu za ním ještě mávnout na pozdrav než mi zmizí v davu směřujícím pod pódium. "Jdeme taky, ne? Teď budou hrát MIG 21. Ale ještě si zajdeme pro pivo, co?" chytne mě Soňa a táhne k nejbližšímu stánku s pivem. S takovou budeme muset za chvíli zase na ty smradlavé toiky na druhé straně areálu.

"Zvolna kalhotky si sundej, odpusť jestli trochu naléhám.Neznám rým na slovo sundej, touha je silnější než já." zpívá procítěně Jirka Macháček a první dámské kalhotky letí vzduchem, zasáhnou ho přímo do čela. Já si v tu chvíli vybavím scénu ze Samotářů, ve které nechápavě poslouchá státní hymnu. Ten kluk prostě zraje jako víno. " Kačíí, "vyskakuje Soňa, aby mi zakřičela do ucha. " Mě se chce strašně čůrat..., " " Vydržíš to ještě? Čekám na písničku Chci ti říct, určitě ji teď už budou hrát, "prosím ji, ať ještě chvilku počká. Zvedne obočí a kývne hlavou na souhlas. Vidím ale, jak má překřížené nohy a už ani neskáče. Jirka mé přání vyslyšel a po mé oblíbené i když ještě není úplně konec koncertu, se prodíráme davem směr záchody. Stály jsme až skoro u pódia, takže projdeme přes všechny. Když už jsme téměř na konci ucítím něčí ruce jak mě chytají za zadek a pak kolem pasu. Otočím se a za mnou kluk. "Dobrý večer," usmívá se. "Tobě taky," a vysmeknu se mu, protože Soňa nabrala na volném prostranství rychlost a pomalu ji ztrácím z dohledu. Cestou ze záchodu se zastavíme na panáka slivovice a když vytahuji z kabelky na kus papíru rukou přepsaný program dnešního večera, vypadne mi na zem i zabalený kondom. " No prosím tě?" nevěří mi Soňa, když ji vykládám, jak jsem ho dostala od manžela, prý kdyby náhodou jsme některá potřebovala. Druhý jsem si tam dala sama, přece jen je nás 5. "Jsem zvědavá, až budu kapsičku kontrolovat zítra ráno." směji se. " No za mě tady žádnej pěknej chlap teda není, " skoro si posteskne Soňa. " Jeden me cestou chytl za zadek, ale pak zmizel, "vykládám kamarádce příhodu. Smějeme se obě a jdeme zpátky k podiu. Ještě nás čeká Jelen a Kosovci, ale při těch už odcházíme do stanu. Hrají nám na hezké sny. Je 1:25 když si už ze spacáku popřejeme na dobrou noc i když víc by se hodilo už dobré ráno. Spala jsem celou noc, neslyšela jsem ani chápání ani chrochtání, které popisují holky, když nemohly celou noc spát. "Já vůbec o ničem nevim, líbala jsem se s Jirkou Macháčkem," mrknu na vytřeštěné kamarádky. "Cože?," výkřiknou všechny jednohlasně. "Ve snu holky, ve snu," rychle je uklidňuji. "Schválně přepočítej kabelku," mrká na mě Soňa a já z kapsičky vytahuji jeden, druhej, třetí balíček kondomu. "Oou..." kroutím nevěřícně hlavou. "Včera tam byly dva, ne?" vybavuje si Soňa. "Nerozumím tomu..." schovávám je zpátky a všimnu si, že na jednom z nich je přilepený lístek s číslem a vzakzem. "Máš pěknej zadek, P." "Pojďme ještě na kafe, než přijede autobus," zamlouvám situaci , ale holky si zřejmě ničeho nevšimly. Přesně v 11 nás pak na stejném místě jako jsme včera přijely, čeká odvoz. A když se rozjedeme, po pár zatáčkách mi spadnou víčka a já jsem zase zpátky na koncertě. " Loďka papírová, v proudu zas a znova, řítím se peřejí za novou nadějí. Cítím pohled v zádech - poslední výdech nádech - to má rub a líc, chtít všechno nebo nic. Všechno nebo nic..." Zpívá mi v hlavě Ewa Farna, které to včera po čertech slušelo. A má pravdu, všechno nebo nic!