Jsem sám!
Sám na zemi v bílém pokoji,na stěně kolo od ní.
Tečou mi slzy po dlani. Po dlani,kterou tak milovala. Byla tak krásná,když hořela. Byla mi oddaná moje královna. Zabil jsem svoji královnu.Proč jsem to udělal? Byla tak krásná,když se v mém obětí svíjela. Její prsa bílá jako sníh,když se k mým choulila. Plná krve,horká jako láva. Chtěl jsem jí víc! Každý kousek. Kde se mi schovává? Ona tak voněla. Sladká když se styděla. Kvůli mě se zavřela do ticha.V doměnkách ničících,srdce své mi zazdila.Vím,že mi odpustí! Je s osudem smířená. Čekám na zprávy od ní,pomalu umírám.To ona umřela? Už se nevrátí,je ztracená! Chci ji obejmout,chci ji pohladit!
Křičim do ticha,moje srdce puká! Kéž by to věděla!
Zabil jsem svoji královnu,je tak vzdálená. Krev z ni vytekla.Na zem v bílém pokoji ta rudá krev dopadla. Nejde smýt