Včera byl den objevů

a překvapení, ale taky den, po kterém padáte únavou a myslíte na nejhorší.
Synovec zakoupil jakési nové auto a aby jeho nový miláček nemusel odolávat slunci, dešti, větru a mrazu dohodli jsme se v kruhu rodinném, že konečně vyklidíme garáž, kterou můj tatínek a jeho dědeček vlastnil od čtyřicátých let minulého století a která ve svých útrobách skýtala neuvěřitelné poklady.
Být u toho TV, jistě by se pak mnoho sběratelů kuriozit pobavilo a nadchlo a my se mohli rázem stát boháči.
Já tam objevila od několika beden s knihami, přes staré lustry, bednu s růžovým porcelánem, který jsem kdysi sbírala, broušené sklo a spoustu jiného, moje milovaná CD, jedna bedýnka od ovoce a kufřík, dokonce několik reprobeden, ale jak ty a v tom počtu objevily se v naší garáži, tak to opravdu netuším. Taky velká krabice s fotografiemi, ta potěšila hlavně dceru a její děti.
Asi jsme i zájem sousedů vzbudili, někteří noví koukali co se to tam děje, ale hlavně na objem toho všeho, co se do té malé garáže vešlo. Pak se i rozdávalo a vypadalo to tam skoro stejně jako kdysi dávno na burzách.
Posléze dostavil se jeden, co mi kdysi podrážel při bruslení nohy, objížděl kolem našeho domu na kole a dával mi tím, tenkrát, jasně najevo, že se mu líbím.
Nemyslím si, že by včera šlo o záležitost srdeční, ale spíš o pozdrav a poptání se jak a kudy se ubírá můj život. Nicméně ohromně milé setkání a já pak i večer vzpomínala, jak krásné bylo mládí a dětské lásky.
Závěrem jsem spáchala z těch dobrých skutků ten nejdobřejší, když jsem darovala dvě publikace, které kdysi vydal obnovený Rotary club ve Zlíně, jehož členem byl i můj muž a na slavnostní zahájení dostavil se, tenkrát, do Zlína až z dalekého Toronta pan Tomáš Baťa junior a všem tu publikaci podepsal.
Tak ty včera dostal jeden ze sousedů - profesor UTB u nás ve Zlíně a myslím, že byl nadšený. Je skvělé páchat dobré skutky a dělat druhým radost.
Ne vždy se nám to podaří, ale když ano, je to pak skvělý pocit.