Je po krizi, nebo před krizí?

Vlastně chci psát spoustu jinejch věcí a mám tu otevřenej texťák s blogem už dva měsíce, nicméně reálnej život vyhrává nad virtuálním a mám co dělat, abych tu vůbec stíhal číst zajímavé blogy (a že jich je jak hub po dešti). Jsem rád, že tu je spousta nových blogerek, kterým ty písmenka krásně lepí na papíře. Tolik úvod a přejdu k dnešnímu tématu.

Když začala panika kolem nového kmenu chřipky, tak jsem chodil s ešusem k vedlejšímu hostinci a podporoval tím jejich výbornou kuchyni. Jenže personál se obměňoval (jak mi sdělil jeden fakt sympatickej pingl, tak se mu spíš vyplatí dělat ve skadě a taky se sebral a šel jezdit na ještěrce do skladu lihovin) provozák se taky vypařil a zbyly různé postavičky, které měly zhruba stejného trvání, jako život amerického důstojníka ve Vietnamské válce. Kvalita obsluhy šla dolů a člověk čekal notných pár minut, než k němu jeden ze tří nosičů v prázdné hospodě přišel (zapojeni všichni v žoviálním hovoru), až situace dospěla do dnešní podoby, kdy obsluha raději kouká na fotbal v televizi, než by si všimla hosta na jeho oblíbeném místě.

Po pár minutách jsem se sebral a odešel. Po 4 nočních v řadě, nemám náladu někoho upozorňovat na to, že je tam k ničemu. Ale možná jsou placení jako klaka před hospodou podle počtu vykouřených ciagret a mají úkolovou mzdu. Nicméně tenhle finanční model mi nedává smysl. Nechci plakat nad tím, že už tam nejspíš nikdy nezajdu a že ta hospoda jde do hajzlu celkově, spíš se chci zamyslet nad tím, jak přemýšlí majitelé hospod a jiných provozoven, a co je k tomu vede.

Předně, snad v každém oboru platí, že personál tvoří firmu. V hospodě to platí tuplem myslím. Čili musím nastavit takové mzdové ohodnocení, abych si mohl vybírat ty kvalitní lidi. Nebudeme si nalhávat, té klaky je v hospodách většina. Tomu musím přizpůsobit ceny jídla a pití. Stane-li se, že si na sebe podnik nevydělá (a bez cizinců je prý celý segment takzvaně u huby), tak je to lepší zabalit. Nechť přežije jen takový počet provozoven, který si najde dostatek zákazníků. Držet provozovnu s týmem kašpárků, kteří teda mají nízký plat, dává stejný smysl, jako lejt benzín do prasklé nádrže. A tak si sobě, a i Vám s dovolením, pokládám otázku. Je krize zažehnána, když fungují klaunské podniky a přežijí? Nebo naopak krizi potřebujeme, aby se situace vyčistila a neměli jsme možná nejvíc hospod na hlavu v širém světě? Prosperující podniky vždycky přežijí a silní se stanou ještě silnějšími. Ona možná ani ta vyšší míra nezaměstnanosti nebude úplně od věci. Ale není spíš chyba v našem myšlení, nechtít pořádnýho člověka řádně zaplatit a zkoušet to stále jen flikovat a srkblit?