Takový malý páteční zamyšlení

Třeba o tom, nebrat to tady tak vážně … Vždyť by to tu mělo být místo, kam se chodíme bavit, relaxovat a tak nějak zapomenout na realitu a žít si tu svůj většinou tajnej „on-line čas“ … A občas třeba narazit na někoho, s kým je fajn dát si třeba ten reál …

Je fakt, že tu trávím poslední dobou hodně času, hlavně na chatu … Našla jsem tu pár fakt fajn a reálných lidí, proběhly nějaký kafe (a i něco ostřejšího) a mám tu už pár kamarádů – pozor, neplést si s někým na sex … On ho tu každý totiž nehledá …

Většina tu hledá chvíli jak zapomenout … Na cokoliv v reálným životě … Má potřebu se svěřit, probrat svoje soukromí – anonymně a nezávisle chce slyšet názor na nějakou věc, popovídat si o starostech ...

A pak třeba jako já píše … Líp jdou ty blogy – a taky mě hodně baví. Jo a mají ty kritizovaný komentáře … Jo maj je, protože většině lidí reaguju na jejich odpovědi … Ty lidi mi za to stojí … Může to tak dělat každý bloger, každýho věc je, jak blog vede …

A já ráda diskutuju a oponuju, snažím se vyjít s každým. Každej přeci reaguje tak, jak reaguje z nějakýho důvodu … Možná proto, že je uvnitř hodně zraněnej, tak má potřebu kopat okolo sebe a ubližovat druhým … Tak nejde s davem … Ale to přeci neznamená, že někde uvnitř není jinej …

A jak si tak říkám – život mě nakonec naučil vyjít s každým volem nakonec (a že jsem vycvičená z pěknejch kousků) … Takže každý mi stojí za odpověď – a to i když se to jiným lidem nelíbí ...

Trošku hůř se mi pak formuje povídka, aby měla hlavu a patu, děj, aby byla schválená adminy … Na tu já musím mít klid jí napsat … Pak je ale během chvilky … A asi ano, dokola se lidi ptají na jednu věc - jsem v nich hodně tak nějak já … Asi fakt jo už ...

Prostě „pobyt“ tady ve virtuálnu mi pomáhá vstřebávat věci v reálu … Hodně třeba zapomenout na to co bylo, vlastně i na to, co je … A i to, co bude, anebo může být …

Takže holky moje a kluci moji … neberme to tady tak vážně, zkusme se navzájem neurážet, nenapadat, neodsuzovat, reagovat s úvahou, ne pod momentálníma emocema …

Naučit se nejen tady říkat slova jako „promiň“, „neměl jsem pravdu“, „mám Tě ráda/rád“ …

Ono se totiž ze vteřiny na vteřinu může stát, že už je nebude komu říct … A pak budeme litovat ...

Že se Vám znovu ta zkurvená nemoc bude pokoušet vzít dalšího blízkýho člověka, co milujete … Že ožrala za volantem vyleze z auta celej, ale zničí život druhým … Těch variant je tolik, že je lepší na ně nemyslet …

A tak si v klidu užijte těch pár dní co ještě bude hezky šajnit sluníčko …

A na závěr si půjčím jednu větu od kolegyně blogerky ,-) ...

Mno a taky ten světový mír. :-) …