O květinách

Kytky jsou pro muže většinou něco jako drogerie, o čemž jsem už kdysi psal. Před pár lety jsem si chtěl vyčistit hlavu a dělal půl roku zahradníka a předtím ještě půl roku jeden dobrovolnický projekt u starého hradu. Tedy toho, co z něj zbylo. Pak pln nabraných duševních sil, přesunul jsem se do Prahy. A pokud znáte rčení kozel zahradníkem, tak pro mne to platí dvojnásob.

Pár kolegyň z té doby, se mi snažilo nalít do hlavy názvy kytek a podobné pro mne složité technikálie, nicméně pro mne ta práce znamenala něco jiného. Být na vzduchu přes léto, rýpat se v hlíně, pomoct všude tam, kde síly jiných nestačily (krom šéfa, ten měl ještě o něco větší páru než já). Pokud bylo hezky a nebyli jsme vidět na veřejnosti, tak triko šlo dolů, neb moje kůže a sluníčko jsou odvěkými kamarády. Pokud to bylo někde na veřejnosti, firemní triko bylo žel jakousi povinností. Sázel jsem i stromy (a taková nacucaná vzrostlá tůje za deště, to opravdu není sranda, pokud jich máte 100) a nebo po pracovní době ještě se samorostem Tondou jezdit betonovat bazén 40 km od bydliště. Večer se najíst, a lehnout jako podťatý dub rovnou do postele a spočinout spánkem spravedlivých.

Jenže pokud se nastěhujete do bytu, kde před Vámi bydlely dvě špindíry a začnete si všechno dávat do pořádku, tak krom kuchyňské linky, se kterou snad započneme s kamarádem zítra, Vám celkový pocit domova mimo hezké barvy na zdech, záclon a závěsů, tvoří doplňky jako jsou obrazy, police a v neposlední řadě květiny. Začal jsem s nima už 2 před lety, a protože jsem absolutně nevěděl, kde co být může a nemůže, tak i vlivem malování, stěhování nábytku a hledání optimální pozice pro něj, mi dokonce chcípl rýmovník a to je opravdu kumšt.

Naštěstí mám jednu ochotnou konzultantku a když jsem jí dnes ukazoval svoje snažení (za obrovského přispění maminky, která kytky miluje), tak byla celkem spokojená. Protože ačkoliv se mi názvy květin trousí z hlavy stejně rychle, jako nová opatření v boji s letošním kmenem chřipky, tak už přeci jen vím, kde kytka být může a kde ne, a zhruba jak často kterou zalévat. A to mi věřte, že u mě to znamená veliký pokrok, protože ještě stále mám před světem květin respekt. Tudíž jsem ještě stále dalek toho, abych někde nějakou květinu sestřihl, to radši nechám někomu zkušenějšímu.

Vlastně je dobře, když se člověk postaví svým strachům a jakkoliv jsem si řekl, že světla měnit sám nebudu, protože tu elektrika je ve všelijakém stavu, tak jsem to nakonec zvládl. A jedna perlička na závěr, dnes jsem měl před dveřmi oznámení od České pošty, k zásilce, kterou jsem si sám před téměř dvěmi týdny přesměroval na poštu díkybohu, a kterou mám tudíž dávno doma:

"Vážená zákaznice, vážený zákazníku, dovolujeme si Vás informovat o zásilce, u které nebyl výjimečně vykonán pokus o dodání"

A datum nejpozdějšího vyzvednutí je včerejší... rozkošné, už jsem se bál, že se ta efektivita u pošty zlepšuje :-D Mají dokonce novou službu balíkovna, ale radši to zkoumat nebudu :-D