Platón, Aristofanés a já

21.6.2021 20:41 · 822 views clovekbeziluzi

Docela by mě zajímalo, jestli si Platón při psaní svých textů uvědomoval hloubku svých myšlenek. Zřejmě ano, přeci jen to byl veliký učenec své doby, a i dnes má jeho jméno velký zvuk.

Platónův Symposion obsahuje diskusi o bohu Érotovi, o té zvláštní postavě, která se týká každého z nás od prvního objevování podstaty vlastní sexuality přes první lásky až po svazky manželské a vztahy milenecké. Aristofanés se pokouší vysvětlit sílu, kterou Éros působí na lidi, pomocí poznání lidské přirozenosti. Ta podle něj spočívá v historickém faktu, že lidé v dávných dobách vypadali jinak, než jak je známe dnes. Čtyři nohy, stejný počet rukou, válcovité tělo, dvě tváře a čtyři uši na jedné hlavě. Tito zvláštní tvorové měli trojí pohlaví – mužské, ženské a pohlaví androgynů, které bylo složené z obojího. Protože byli silní a zpupní, odvážili se zaútočit na Bohy, kteří se radili, jak by je zastavili a jejich sílu zmenšili. Pobít je přeci jen nechtěli a Zeus přišel s nápadem, že každého rozpůlí. Zpomalí se jejich pohyb, když budou chodit jen po dvou a bude jich více na práci. Pokud by to nepomohlo, rozpůlí je znovu a budou poskakovat po jedné noze.

Podstata lásky podle této pověsti spočívá v touze hledání vlastního protějšku. Každá polovice hledala tu svojí, splétaly se navzájem, objímaly se a toužily po vzájemném srůstu. Tento příběh jsem četl před více než dvaceti lety, ale mnohokrát jsem si na něj vzpomněl. Jako ateista samozřejmě nevěřím v jakékoliv Bohy, i původ člověka chápu jinak, než se mi snaží Platón podstrčit, ale ta podstata myšlenky na důvody hledání svého protějšku ve mně poněkud zakořenila. Chodím po světě už nějakou dobu a čas od času jsem se pokoušel najít svoji polovinu těla, která by ke mně patřila. Někdy to vypadalo slibně, jindy se rychle ukázalo, že se jedná o půlku těla patřící k úplně jinému individuu.

Aristofanés se zmínil ještě o jedné zajímavosti. Při vzájemném objímání a splétání se obou polovin docházelo i k úmrtím „hladem i jinými následky nečinnosti, poněvadž neměly chuti k žádné práci jedna bez druhé.“ Velice hezké vyjádření nejhlubších citů, ale chybí mi vysvětlení k těm polovinám, které hledaly a nenacházely. Věčný život je určitě nečekal, jen ten skon neměly šanci prožít s někým, kdo by je miloval.

Nechci zjišťovat to, co zůstalo nevysvětleno. Chci věřit, že jsem našel.