To fungovalo...

Nedávno jsem trochu probral jednoho zvláštního tvora. Je to tuším dva týdny, a už se na tomto poli nahromadilo několik dalších zážitků. A bude hůř, do kanclu co nevidět přibude další kousek...

Jeden kolega se rozhodl trochu rozmnožit majetek. I nakoupil krypto tokeny a těšil se na to, jak za pár týdnů bude bez práce vata na dovolenou... Dělal jsem si z něho srandu, že tímto se v očích potomků stane nesmrtelným. Jednou ročně si jej budou připomínat těmito slovy: "Děti, tyhle tokeny koupil ještě váš prapradědeček za tehdejších 1000 € a nesmíme je vybrat dřív, než se dostanou na původní hodnotu."
Jenomže celý trh mu nějak spadl a jeho investice je asi na třetině. I jal se zkoumat, jak že to vlastně funguje. Tento kus pracuje tak, že má dutou hlavu, do které natáhne jenom to, co aktuálně řeší a když to nepotřebuje, prostě to zapomene a nahraje jiný program. Tak nahrál modul "krypto", provedl analýzu toků peněz, rozložení bohatství mezi investory, analýzu toho, jak lákají lidi na investice a další. Potom provedl konvoluci se známými metodami investic. Shoda vyšla na model "Ponzi" a týden od něj nikdo neslyšel nic jinýho, než že blockchain je Ponzi.
Taky se naprogramoval na kontrolu hodnoty jeho tokenů a výběr v případě návratu na původní hodnotu. Tento program si naplánoval na spuštění v hlavě 2x denně... Good luck.

Jeden kolega je úchyl na světlo. Do té míry, že sbírá lasery a furt s nima dělá pokusy, jak oko reaguje při změně vlnové délky a tak dále. Díky tomu nastudoval víc o oku a zpracování signálů v mozku, jak leckterý oftalmolog. Šel i na úroveň přenosové kapacity nervů a podobně. No a co čert nechtěl, když jsme byli na obědě a seděli u stolu s novýma klukama, co vyvíjí elektro, ti pitoci před ním začali řešit barvu LED diod... Než jsem je zarazil, bylo pozdě a sběratel laserů se zapojil do debaty.
No debaty... Spíš monologu a mladí si vyslechli přednášku o jeho sbírce laserů, jak si omylem vypálil tečku do sítnice, co za další pokusy dělal a při placení ještě filozofoval o tom, jak se z oka do mozku přenáší jasová složka a dva rozdílový chromatický signály, to vše pulsně a že rozpoznávání tvarů se děje na jiné úrovni softwarovýho stacku, než jejich identifikace. Mohl jsem jenom koulet očima jak Hurvínek, tohle už jsem slyšel asi 30x.
Před tímto kolegou se nesmí říkat slova "barva", "světlo", "laser" a podobně, jinak spadne produktivita práce k nule a všechny okolo rozbolí hlava. Ale vždycky se nějaký blb najde. Chudák zákazník, který mu telefonoval s dotazem, jestli to varování ve výpisu může mít červenou barvu a telefonát se mu protáhl na 2.5 hodiny... Ale dozvěděl se, že pokud by měl v oku i čípky pro další barvu, mozek by neměl kapacitu na jejich zpracování.

No a za zmínku stojí i náš sběratel jednorožců, který programoval prototyp zařízení. Ale protože kryt byl dělaný na 3D tiskárně a na jeho kus trochu moc volný, sebral v dílně nářadí a pustil se do opravy "toho 3D zmetku". Nutno říct, že byl s výsledkem opravy spokojený. Ale jen do chvíle, než to zapnul a prohlásil památnou větu: "Ku..., to fungovalo, než jsem to opravil". Málem to byla moje smrt, protože jsem měl zrovna ruce po lokty v zapnutým rozvaděči a něco tam nastavoval.
Ale rozchodit kontrolky bylo nad jeho síly. A co fčíl? Chvíli čuměl jak honibrk na porno a najednou začal usilovně pracovat na opravě, až se z jeho růžové klávesnice s dráčkama kouřilo. A povedlo se mu naprosto geniálně softwarově opravit přestřižený drátky. Ono to totiž mělo aji repráček, takže události pro řízení ledek přemapoval na zvuky.
Akorát není žádný Bčko a nespokojí se s pípáním. Tak si i ty zvuky vybral stylově. Zvoneček, tuleně, koťátko,... Asi po dvou hodinách jsem už na to neměl sílu, doporučil mu zvuk vyprázdnění střev jako chybovou kontrolku a utekl domů. To se fakt nedalo.

Jak to tak vypadá, z toho pojednání se asi stane seriál. S takovým materiálem se člověk v práci nenudí... A to jsem si chtěl posvítit na další druh hominidů, se kterým se pracovně potkávám.