-quint29-

Slovem se slovo pojí, rukou zas ruka váže, temno ti srdce pojí, když morálka káže. Pravdu di však nedbaje důsledku na city, viní mě a nutí jít kde nejsi ty.


Nejen vzrušením, slastí a chtíčem ukojení živ je člověk, i horkost obejmutí, vřelost slova, jiskření úsměvu může význam dát. Nenárokovat a nesvazovat svobodu jedince je prioritou však umí i srdce Tvé toto všechno dát?


Ukájíc chtíče ve svazku bez tepla jak milovat sochu, jež horkost kůže její nepoznal, líbat horké rty jen ve vzrušení, jako bys je jedem pomazal.


Proklaje tu chvíli první, ten okamžik temna v mysli, suďte nyní mě, že více nyní žádám, suďte nyní jej, že málo nasnad dává...