Polykání a předsudky

Pamatuju si to až moc dobře. Jak jsem byl mladej a plnej testosteronu, ale zároveň obalenej vrstvou představ, co je “hnusný” a co už je “za čarou”. Jo, první roky sexu. To není žádný porno-fantasy. Je to spíš jako když se učíš řídit, ale nevíš, jestli máš radši brzdu nebo plyn.

Tehdy mi přišlo nechutný lízat holku během sexu. Nechápal jsem, jak to někdo může dělat s chutí. Přišlo mi to divný, skoro až degradující. A když došlo na další stránku. Když mi to holka udělala pusou, polkla a pak mě chtěla políbit… pane bože. V tu chvíli jsem se skoro odtáhl, jako by mi dávala ochutnat vlastní ego. V hlavě mi běžely scénáře jak z trapnýho sitcomu, kde hlavní postava panikaří z kapky spermatu na jazyku partnerky.

Dneska se tomu směju. Ne jen proto, že už jsem dál, ale protože vím, že tehdy jsem nebyl připravený na to, co sex doopravdy znamená. Že je to syrový, těsný, upocený, vlhký a občas i trochu špinavý. Ale hlavně že je to důvěra. A ta nezná hranice, který si nastavíme jen proto, že “to přece není normální”.

Dneska? Když se holce udělám do pusy a ona to polkne? Políbím ji. Bez váhání. Protože to není o tom, co je nebo není nechutný. Je to o tom, že mezi náma neexistuje žádná póza. A když ji během sexu lížu, lížu ji s chutí. Protože chci, protože vím, co dělám, a protože v ten moment tam není nic jiného než touha, která si nehraje na pravidla.

Jenže poslední dobou zjišťuju, kolik lidí kolem mě to má pořád jinak. Borci, co se kasaj jak jsou zkušení, ale pak říkají, že “tohle není normální”. Holky, co mají strach polknout, protože jim někdo řekl, že je to ponižující. Pár, co se políbí až po sprše, jako by mezi tím bylo něco, co se musí omýt.

A mě to vlastně trochu mrzí. Ne protože bych chtěl, aby každej žil jak já. Ale protože v tom pořád vidím strach. Strach z vlastní přirozenosti, ze sdílení, z blízkosti. Sex je přece hra bez cenzury. A kdo si pořád hlídá, co je “fuj” a co už ne, ten možná nikdy nepozná, co to znamená bejt s někým celej.

Takže jo. Lížu. Líbám. A pokud máš problém, tak si ho nech. Já už žádnej nemám.