Oplodnění přes uši

Jedním z nejvíc podceňovaných smyslů u sexu je podle mě sluch. Oči jsou jasný, dotek taky, čich udělá půl práce sám… ale zvuk? Ten umí kouzla.

Někdy mě do toho správnýho rozpoložení nedostane ani šeptání do ucha, ani sténání, ale prostě dobře okořeněná hudba. Pár tónů, jeden riff, jedna melodie – a mozek okamžitě přepíná z režimu „normální člověk“ do režimu „pohupující se prsa a špičky prstů zaryté v zádech“.

A tak mě napadlo si to sepsat. Malé zamyšlení nad tím, co se mi roztáčí v hlavě (a jinde), když hraje určitá muzika. Začnu obecnejma „oplodňovákama“ a pak přihodím svůj osobní se(x)tik. Třeba se mi povede někomu nenápadně ovlivnit playlist.

Oplodňováky

Barry White Král. Krk nejspíš obalený medem a cigárama, ale ten hlas? Když tohle začne hučet z repráků, jedna generace se nestihla ani otočit a už se rodily děti. Ty jeho pomalý, táhlý, hluboký linky jsou přesně ten soundtrack k situaci „nikam nespěcháme, stejně víme, jak to skončí“. Vždycky si říkám, že u Barryho se ani tak nesvlíkáš z oblečení, spíš z posledních zbytků studu.

„Careless Whisper“ – George Michael To je přesně ta písnička, co zní jako lechtání po bříšku. Ten saxofon je sám o sobě skoro erotická pomůcka. Jakmile se ozve první „týýýýý“, mám pocit, že polovina planety si k tomu aspoň jednou zkusila dát pomalý taneček, kde se ruce ne úplně náhodou potulujou níž, než by se slušelo. Žádná tvrdá pornografie, spíš takový měkký „pojď blíž, ještě kousek.“

„Physical“ – Olivia Newton-John Ofiko klip na cvičení, neofiko soft erotika v legínách. „Let’s get physical“ a k tomu upnutý hadry, čelenky, propocený těla… ve své době tohle zamávalo nejedním penisem a spoustě lidí připomnělo, že aerobik není jenom o zdravým srdci. Mám pocit, že to byl jeden z prvních „legálních“ momentů, kdy se dalo v telce koukat na zadky a říct „ale já se jen inspiruju ke sportu“.

Bloodhound Gang – „The Bad Touch“ Tady už se nikdo ani nesnažil to maskovat. „You and me baby ain’t nothing but mammals, so let’s do it like they do on the Discovery Channel.“ Tohle je soundtrack puberty, kdy poprvé pochopíš, že ten divnej tlak v kalhotách má hodně společnýho s tím, co ti hraje do uší. Lehce ujetý, lehce trapný, ale přesně tak, že to člověku jednou zůstane. A navždy je to: „jo, to je ta písnička, co se u ní dělaly první blbosti.“

Bodyrockers – „I Like The Way You Move“ Čistá trsárna prcárna. Gradace jak blázen, beat, co tě nutí se vrtět, i když stojíš frontu na poště. V mých dvaceti tohle několikrát poslalo večer do vrtule – najednou se stroboskop, pot, těla a ten refrén spojily do jednoho „dobře, tak si pojďme navzájem zatančit i jinde“.

Benny Benassi – „Satisfaction“ Tady se ani nemá cenu tvářit, že to není sexuální. Ten kladivovej beat, syntáky jak vibrační pomůcka na steroidech, plus legendární klip s holkama a nářadím… tohle je prostě soundtrack k situaci „mám v sobě víc napětí než vrtačka v tom videu“. Na romantiku to není, ale na rozjetej, upocenej sex, kde končíme někde mezi „ty vole“ a „kde mám tričko“, to funguje až moc dobře.

Můj osobní se(x)tik

Teď k těm, které mám spojené fakt osobně. Takový ty, u kterých můj mozek okamžitě přeskočí do módu „kůže na kůži“ – i když zrovna stojím v Lidlu u jogurtů.

Nirvana Vždycky Nirvana a navždy Nirvana. MTV Unplugged je pro mě krystalická forma toho, jak může hudba pomalu rozebírat duševní zdi. „Where Did You Sleep Last Night“ je taková pomalá, dusná spirála – napětí, co roste, Kurtův hlas, co se ti zařízne až někam za hrudní kost. Tohle pro mě není přímo „písnička na šukání“, ale má v sobě přesně ten pocit nahoty, zranitelnosti a intenzity, který je mi v sexu nejbližší. Jako bys byl svlečenej dřív v hlavě, než z trička.

A ze stejné unplugged místnosti Korn feat. Amy Lee – „Freak on a Leash“. Ten kontrast – on rozervanej, ona éterická, jak se to střídá, jak se to vrství… to mi zabrnká na ouško i varlata. Je v tom temnota, napětí, i chvíle, kdy máš pocit „teď to praskne“. Přesně ten moment, kdy se při sexu chytneš druhýho člověka o kousek pevněji, než se na slušňáka.

In Flames – „Metaphor“ Tenhle kousek mám jako samostatnou kategorii. Je v tom dynamika, která mi hrozně připomíná příjemný pomalý sex – nic nehnanýho, ale pořád to tepe, pořád to někam míří. Kytary, melodie, hlas, co tě hladí i kouše. Tohle je písnička na situace, kdy se nikam nechvátá, kdy je dovoleno se zastavit u jednoho doteku a nedojet hned do cíle.

Kai Tracid – „Too Many Times“ Trance, co má v sobě víc melancholie než euforie. Takovej vnitřní monolog o tom, kolikrát něco posereš, ale stejně v tom zůstáváš. Na první dobrou to není „sex song“, ale na noční cestu autem s někým, koho chceš, nebo na takový to ztracení se v hlavě i v cizích dlaních… tam sedí dokonale.

Michael Jackson – „In the Closet“ a „Give In To Me“ Jackson je kapitola sama pro sebe.

„In the Closet“ – šeptání, rytmus, takový to „pojď tohle tajemství držet ještě chvíli mezi náma“, napětí mezi tím, co se smí říct, a tím, co se děje mezi řádky. Ideál na momenty, kdy víš, že už to dávno NENÍ jen kamarádství, ale pořád se hraje slušná hra. Je to jako když se s někým už chvíli svádíš, ale poprvé tomu člověku ťukáš v pátek večer na dveře.

„Give In To Me“ – to je čistá destilovaná touha. Kytara od Slashe, Michael, co nežadoní, ale spíš přikazuje „vzdej se, přestaň to kontrolovat“. Tohle je pro mě písnička na všechny ty situace, kdy už nechceš nic řešit, jen někomu v náručí rupnout v hlavě.

Těch songů by bylo víc. Ale pointa je jednoduchá:

Nemám jen playlist na práci, řízení a soustředění. Mám v hlavě i seznam písní s poselstvím instantní touhy. Některé jsou obecné „oplodňováky“, jiné jsou čistě moje – svázané s konkrétními těly, večery a doteky.

Možná máte taky svůj se(x)tik – písničky, u kterých se mozek okamžitě přepne z „řeším mail“ do „kam ti sahnout“ – klidně je přihoďte do komentáře.