Taky jste se setkali s tím že Váš život se stal monotónní?! Přestali jste se rozvíjet a posouvat v životě? Já jsem do toho bodu došel a mám pocit že můj život je o ničem, že jsem nic nedokázal, nejsem na sebe pyšný a cítím se na hovno…budu rád za nějaké rady co s tím…
Musíš si stanovit cíle a nemyslet jen na sebe,ale na lidstvo jako celek a také na to,co tu bude třeba za sto let.Pokud nevíš co s tím,máme zde na to odbornici (oralnipani) od Pardubic.
Něco změň. Začni od drobností, jeď jinudy do práce, jez něco jinýho... Prostě blbosti. A nebo rovnou udělej velkou změnu. Můžeš jít občas někam dobrovolničit. Najdi si nový známý. U mě vždycky zafungovala nová práce.
Tvůj život je o ničem a nic jsi nedokázal? A kam se ztratily ty roky před tím, to jsi byl vždycky k ničemu? Blbost. :-)
Nemám moc prostoru na změny, rodina, hypo, změna práce není možná a moc toho času nemám. Jedu tak nějak na doraz. Kdybych něco dokázal tak jsem na tom líp než teď. Bez zatížení hypo, více času na koníčky a rodinu. Ty roky předtím jsem asi proflákal. Jsem nějaký vyhořený…
Ale hovno. :-))) Já vím, že tě to zpaprčí, když to napíšu, ale věř mi, že stejně jako ty se cejtí víc lidí než bys myslel. A kdo tvrdí, že se mu to nikdy nestalo, ten lže a nebo je naivní, protože si myslí, že se mu to nikdy nestane. Zatíženej hypotékou je taky kde kdo a základním znakem rodiny je to, že vyčerpává, akorát se to lidem dopředu neříká, jinak by do toho nešli. :-))))))
Vyrobit a udržovat v chodu rodinu s hypotékou není NIC, to je sakra NĚCO.
Malinký změny, fakt. Minimálně si při nich budeš víc všímat, že žiješ.
Max: taky to můžou být deprese, pomíchaná chemie v mozku. Mám to za sebou, doktorka napsala prášky - zabralo to. Zkus nějakýho psychiatra - držím palce.
Monotónní život
Beznadějně ztracený…
Tvůj život je o ničem a nic jsi nedokázal? A kam se ztratily ty roky před tím, to jsi byl vždycky k ničemu? Blbost. :-)
Vyrobit a udržovat v chodu rodinu s hypotékou není NIC, to je sakra NĚCO.
Malinký změny, fakt. Minimálně si při nich budeš víc všímat, že žiješ.