Tohle téma je pro mě velmi zajímavé, tak snad se to bude pár lidem (dvěma) i líbit. Začnu tím, že v práci je docela dost holek a jeden kolega je extrémně ukecanej, někdo by řekl komunikativní. Takže se rád podělil o to, že tahle mu dala na sebe číslo a potom tahle atd... Takže by se dalo říct, že měl úspěch, nicméně podle jeho slov trávil Štědrý večer ve společnosti několika láhví vodky s red…
Docela by mě zajímal (nezávislý) ženský pohled na věc, a tak jsem se rozhodl napsat o tom blog. Poslední návštěva u kamarádky byla super (ostatně jako vždy) a než přišel její přítel z tréninku, tak jsme měli zajímavou debatu o nevěře. Kámošku beru jako moji malou sestřičku a vnímám ji jako součást mé rodiny. Nicméně se vyjádřila stručně řečeno, že by jí víc než fyzickej úlet vadilo, kdyby její…
Blogy o dominanci a submisivitě tu mají jednu zvláštní vlastnost. A tou je, že si z toho někteří blogeři či komentující dělají prdel a nebo si dělají prdel z autora. Slovo dominant tu má spíše pejorativní ironický název. Než se dostanu k tomu, o čem chci psát primárně, tak se na to pokusím malinko zaměřit, protože si to dle mého skromného názoru zaslouží pozornost. Ona na tom je totiž zajímavá…
Protože budou brzy svátky, chci Vám popřát krásné vánoce a šťastný Nový rok. Píši již teď, protože nepočítám s tím, že bych napsal nějaký jiný blog do konce roku. Samozřejmě nepíšu ten blog jen tak, se svátky souvisí i spousta otázek, tradice, to jak to každý prožíváme, či to slavímwe nebo ne. Pro mě jsou svátky možností setkání s rodinou, protože rodina utváří naše vazby ve společnosti a alespoň…
Vlastně o tomhle jsem chtěl psát už hodně dlouho (chtěl jsem, aby to byl můj stý blog), ale chyběl mi tam poslední kamínek do skládačky. Při čtení tohoto blogu budete mít zřejmě nevýhodu, pokud jste neviděli výborný maďarský seriál o rodině Smolíkových. Ale dá se na něj podívat na internetu i dnes. Zřejmě tušíte, že tím kamínkem do skládačky není nikdo jiný, než slavný Pišta Hufnágl. Ale hezky od…
Tenhle blog bude jeden z těch v mé skupině blogů, které by neměl nikdo číst. Protože vlastně nenese nic dobrýho. Nad rámec upozornění bych ještě přidal, že by ho neměla číst žádná žena, pokud přesto chce číst dál, doporučuji až po zmáčknutí ALT+F4. Tak tolik nezbytný úvod. A o čem to vlastně celé bude. Každý si neseme nálož z minulosti, někdo už z dětství. Každej se s tím srovná jinak. No a teď…
Někde se o tom píše a někde tvrděj, že to je i pravda. Ale měli bychom si to trochu rozebrat. Protože každý si pod tím představujeme něco jiného. K napsání tohoto blogu mě však přiměl stav, který mi už přijde zrakem muže přes čáru. Muži se vždy dali rozdělit do několika skupin. Zhruba 10%, jako v každém živočišném druhu, tvoří skupinu homosexuálních mužů. Těm se věnovat nebudu, ale je to vlastní…
Původně jsem to chtěl nazvat: "Den z deníku maroda", nicméně vír událostí mě přinutil celou situaci přehodnotit. Jelikož nemoc je u mužů smrtelná vlastnost (která se nevyhýbá ani jelenům v říji), a (drahou) polovičku nemaje - která by se o mě vzorně postarala, chca nechca, jsem musel zvednout své rozbolavělé tělo a jít koupit vitamíny. Ta včerejší ochutnávka vína tomu moc nepomohla mimochodem.…
Tak jak začneme můj jubilejní stý blog. Asi jednoduchou informací. Docela se to hodí a je to příhodné. Nemám v plánu se tu mazat, mazat nějaké blogy, přejmenovávat se, stydět se tu za něco (ano občas jsem se zastyděl, pokud jsem něco přehnal, nebo napsal hloupost, nicméně je to zaznamenáno a je to součást mé historie na AM) a nebo dokonce mazat profil. Nevidím k tomu důvod. A teď k dnešnímu…
Každej normální chlap kouká na porno, nebo alespoň na něco, co ho vzruší, porno brutálně ovlivňuje serotoninové receptory a vědci se nemůžou shodnout, zda poškozuje mozek nebo vlastně ne. Každopádně je dobrý občas na něj koukat a občas ne. Jinak sekundárně hrozí, že už chlapa jen tak něco nevzruší. Mně zase začíná období říje a když jsem koukal na internet, tak mi ti chlapi přišli jako břídilové…
