Žena chaosu
Bylo pozdní letní odpoledne. Ležel jsem na posteli a koukal do telefonu. Vše obklopovalo nesnesitelné vedro. Vzduch se nehýbal, čas se zpomalil. I ručičky hodin byly líné se v tom parnu posouvat kupředu. Windy hlásilo ochlazení a déšť, ale na nebi nebyl zatím ani mráček. Mé tělo i můj mozek byly v úsporném režimu, pracovaly jen oči a palec pravé ruky, který rytmicky přejížděl po displeji buď…