Chvíle co se neopakuje

“to přece kamarádi nedělají” řekla potichu a vytáhla mi ruku z kalhotek. Ošívala se a nenápadně přirážela. Ruku jsem stále měl uvězněnou za opaskem. Držela ji napůl cesty k místečku rozkoše a bodem kdy by se mi mohla snadno vytrhnout a odejít.
Bylo jasné že váhá, vzrušením jí bušilo srdce a zhluboka oddechovala. Musela cítit tlak mého klacku, který se pevně rýsoval v těsných džínách.
“Strašně bych chtěla šukat” špitla po chvíli, “ale nejde to, jsme kamarádi”.
“Dobře” odpověděl jsem jí potichu a pomalu vytáhl ruku ze zajetí jejího pasu. Kladla lehký odpor, jako by nechtěla aby tato chvíle skončila. Zůstat navždy v roztoužení, na pokraji rozkoše a odmítání, v té chvíli, která je víc než cokoliv na světě.
Obejmul jsem ji a políbil na krku. Pak malinko poodstoupil abych jí viděl do očí. Dívali jsme se jeden na druhého a mohli číst tu neskonalou touhu. Pomalu aniž bych přerušil naši oční hru jsem jí rozepínal kalhoty.
“Neporuším dohodu” ujistil jsem ji a pomalu stahoval kalhoty níž a níž. Napřed jen hrubou džínsovinu. Když byla dostatečně dole, přejel jsem rudou po jemné látce kalhotek, které již měla prosáknuté slastí, do vlahé letní noci se rýsovala silueta kulatého zadečku. Pak jsem jí se stálým pohledem z očí do očí, stáhl i kalhotky a prsty přejel mezi pysky a téměř okamžitě zabořil prsty do vydatně mokré lasturky.
Vyhekla rozkoší a trochu se jí podlomily kolena. “Dělej” sykla tiše, roztáhla nohy co jí kalhoty u kolen dovolili, trochu se prohla dozadu a již jen lehce přirážela na mé prsty klouzající tam a zpět v její široké kundě. Udělala se během chvilinky. Hlasitě hekala bez ohledu na to jestli ji někdo uslyší, co na tom, že o kousek dál jede zábava v plném proudu a sem tam se kolem prošel pár s podobným úmyslem.
Dýchala zhluboka zabořená v mém náručí, vychutnávala okamžik. Kdybychom jen tušili, že tohle je naše poslední noc. Poslední chvíle než nás život zavane každého jinam, šukal bych ji dokud by nepadla první rosa. Vrazil bych do ní svůj tvrdý klacek, dělal jí to zezadu, zepředu a nakonec ji nechal ať si mne osedlá. Tak mi zůstala jen vzpomínka na její vlhkou kundu. Už vím, že žádná chvíle se neopakuje, že každý okamžik je jedinečný a unikátní a litovat můžeme jen těch, které jsme propásli a nevyužili.