Bič a TENS, první seznámení - soutěžní

Simona stoupala po schodech do druhého patra, kde byl Lukášův byt. Za uplynulých několik měsíců ho navštívila několikrát, ale ještě nikdy se nechvěla takovým vzrušením, jako dnes. Cítila, jak jí vnitřně spaluje žár, který vznikl na základě jedné zprávy s fotkou od Lukáše. Byla na ní část jeho postele s polštářem a jezdeckým bičíkem a text „Už se na tebe těší…“ Na jedné straně s ní cloumala zlost, že si jí plete s kobylou, ale na druhou stranu jí v těle stoupla hladina adrenalinu při představě, co se s tím dá podniknout v rámci jejich mileneckých setkáních.
Lukáš bydlel sám a nedávno dal Simoně klíče od svého bytu. To pro případ, že by se k němu vydala a on by zůstal třeba trčet v práci, jak jí argumentoval, když jí přesvědčoval, aby si ho vzala. Teď byla ráda. Přijela záměrně tak, aby tu byla dřív, než přijede on. Odemkla si a vstoupila do bytu. Známé prostory v ní okamžitě vyvolaly vzpomínky na chvíle prožité s Lukášem během letošního léta. Při odkládání svršků v chodbě zahlédla pootevřenými dveřmi do ložnice inkriminovaný předmět, který jí způsobil tak rozporuplné pocity. Na posteli ležel jezdecký bičík, asi půl metru dlouhý, pevný a zakončený malým kouskem ploché kůže. Kdyby ta kůže byla větší, vypadal by spíše jako plácačka na mouchy, ale takhle v ní vzbuzoval jen zvědavost. Vzala ho do ruky a švihla s ním prudce. Zvuk, který rozčísl ticho prázdného bytu jí překvapil. „To si ze mě dělá… No to nemůže myslet vážně!“ pomyslela si.
Neměla moc času, Lukáš se měl brzy vrátit z práce. Svlékla se a zůstala jen ve spodním prádle. Hlavou se jí honily myšlenky na to, jak se bude Lukáš tvářit a co všechno vlastně jí čeká, co si může dovolit a co všechno dovolí ona jemu. Netrvalo to dlouho a z úvah jí vytrhl zvuk klíče otevírajícího dveře do bytu. S napětím stála v pokoji s bičíkem v ruce, když do něj vstoupil Lukáš. V němém úžasu zalapal po dechu, když ji viděl. Nebyl překvapený jen její přítomností – vždyť měla přijet až navečer – ale i tím, jak vypadala. Dlouhé rozpuštěné vlasy jí splývaly přes ramena podél paží téměř do pasu, černá krajková podprsenka obepínala její ňadra a na nohách měla stejně krajkou zdobené punčochy, které končily v půli stehen. Její přitažlivé štíhlé postavě vůbec nebylo na škodu, že neměla kalhotky, naopak. V jedné ruce držela bičík a významně si sním lehce plácala do dlaně druhé ruky.
„Ahoj, nečekal jsem tě tak…“ pokusil se o přivítání, když popadl dech.
„To věřím.“ Upřeně se mu dívala do očí bez jediné známky úsměvu. „Taky tě ráda vidím.“
Ruku s bičíkem natáhla směrem k němu a jeho špičkou přejela od krku do pasu v místech, kde měl košilové knoflíky.
„Nebudu ti nic říkat dvakrát a někdy ani jednou.“ Simona se snažila ze všech sil potlačit vzrušení, které by jí mohlo rozechvět hlasivky. S posledními slovy špičkou bičíku lehce klepla Lukáše přes poklopec. Ten se dovtípil a překotně se snažil rozepínat knoflíčky, aby se té košile rychle zbavil. Simona mezitím odcházela z obývacího pokoje do ložnice a svlékající se Lukáš poslušně cupital za ní. Ani si v tu chvíli nedokázal dostatečně uvědomit paradox vyplývající ze situace. On, který si chtěl se Simonou hrát, který jí na oko vyhrožoval fotkou bičíku, jde poslušně bez náznaku odporu za ní. A Simona? Počáteční smíšené pocity splynuly do jednoho jediného. Chtěla ho ovládat, dráždit všemi způsoby a mít nad ním kontrolu, nad jeho tělem i myslí.
V ložnici si Lukáš lehl na postel, teď už nahý. Už se usmíval, tahle hra ho začínala bavit. Tedy až do chvíle, kdy se snažil Simonu chytit za ruku, aby si jí přitáhl k sobě. Jedním švihnutím mu obtiskla konec bičíku na stehno nedaleko třísla. Lukáš vytřeštil oči:
„Auu, jsi norm…áááůůů!!!“ Bičík dopadl podruhé.
„Když budu chtít, abys mluvil, řeknu ti to. Nemyslím si, že bych ti to teď dovolila.“
Ona se snad zbláznila, pomyslel si Lukáš. Rukama si třel místo dopadu bičíku a už chtěl otevřít pusu, aby se pokusil o důrazný protest, když si všiml jejího pohledu. Ne, nebudu jí provokovat, pomyslel si.
„Budeš ležet na zádech s rukama podél těla a ani se mě nedotkneš, rozumíš tomu?“
Lukáš jen přikývl hlavou. Plesk! „Teď máš mluvit!“ štěkla po něm ostře.
„Ano, rozumím,“ sykl Lukáš vztekle.
Simona si klekla nad jeho obličej. Bože, to je pohled, pomyslel si. Přímo před obličejem měl její hladce vyholený klín. Chvíli se o něj otírala, snažil se vypláznout jazyk, ale vždycky ucukla. Cítil dotyky její vlhké a vzrušené kundičky na obličeji a v duchu se modlil, aby se posunula níž. Nemusel dlouho čekat. Simonino vzrušení jí nedovolilo dlouho otálet, nedokázala mučit i sebe a brzy se přitiskla k jeho obličeji. Lukáš se snažil jazykem dráždit poštěváček, ale nebyl to on, kdo určoval tempo a místo, kde se zrovna jeho jazyk ocitne. Chvílemi byl rád, že se dokáže nadechnout. Rukama chytil Simonu pevně za boky a následně tlumeně zařval. Simona své nehty zaryla do jeho stehen.
„Řekla jsem, že na mě nebudeš sahat,“ zavrčela a znovu se dala do pohybu. Lukáš cítil, že začala zrychlovat a i její sténání dávalo tušit, že její orgasmus na sebe nenechá dlouho čekat. I přes pálení stehen v místech, kam dopadly Simoniny údery, vnímal vlastní erekci. Bože, jak rád by jí teď začal šukat! I přes její prvotní varování, že na ní nesmí sahat, pod ní protáhl ruku a zasunul do ní dva prsty. Vklouzly neskutečně hladce a Simona se bezvládná zhroutila v agónii.
Lukáš ještě chvíli ležel s mokrým obličejem. Tak zrovna takhle si to nepředstavoval. Simona se k němu s mírnými obtížemi přesunula. Usmívala se na něj a její rty polohlasně šeptaly slova „miluji tě“. Lehce mu políbila rty, jednou rukou ho držela za bradu a jemným tahem mu tak pootevřela ústa. Do rtů mu vložila bičík a zatlačila bradu nahoru. Pochopil.
Vstal z postele a otevřel šuplík nočního stolku. V ruce držel kožená pouta. Simona se pořád usmívala, ta hra se jí opravdu zalíbila. Nikdy by nevěřila, že by někoho v rámci svých mileneckých aktivit udeřila a teď najednou cítila, že to potřebuje zažít i z druhé strany. Při pohledu na pouta její vzrušení začalo opět sílit. S pomocí Lukáše si lehla na záda, ruce připoutané k pelesti, každou pěkně zvlášť.
„Chtěla jsi si hrát, že?“ Lukášovy zorničky naznačovaly, že se nemůže dočkat. Ale čeho? To ho tyhle praktiky tak rajcujou? Už se chtěla nadechnout, aby se ho zeptala, ale pak to zavrhla. Co kdyby jí umlčel stejně jako ona jeho… Zatnula zuby a zpupně se na něj zadívala. Lukáš opět otevřel šuplík a v ruce držel malou černou krabičku.
„Tohle je hračka, která se mi bude líbit, slibuju.“ Dalším pohybem vytáhl svazek tenkých kabelů. Dva kabely byly opatřené malou gumovou destičkou. „To je přístroj, který se používá na nervovou stimulaci pomocí elektrických impulzů. Je to dobré třeba na zatuhlé svaly, takže se toho nemusíš bát,“ vysvětloval Lukáš, zatímco jeden konec kabelů zapojil do přístroje a gumové elektrody jí přiložil do klína. Guma měla lepivý povrch, takže jí jednu přimáčkl na vnitřní stranu stehna a druhou těsně nad poštěváček. Simona zrychleně dýchala a těkala očima na dráty a na Lukáše.
„A protože ten přístroj má dva kanály, můžu použít nezávisle druhý obvod,“ řekl a vytáhl další svazek, který měl tentokrát na svých koncích malé kovové svorky.
„Ne!“ Simona se téměř lekla, s jakou rychlostí z ní ta slova vyletěla.
„Ale ano a doporučuju ti, abys mi neodporovala. Nepomůže ti to.“
Lukáš jí pevně stiskl bradavku, až vyjekla bolestí. Rychlým pohybem upevnil svorku a všiml si, že se jí zaleskly oči. Bleskově upevnil i druhou a cvaknutí v přístroji oznámilo, že ho otočením knoflíku zapnul. Pomalu otáčel ovládacím kolečkem a sledoval její výraz ve tváři. Frekvence dechu i její oči mu napovídaly, že je všechno v nejlepším pořádku – TENS, jak se přístroj jmenoval, přenášel impulzy do elektrod v klíně Simony. Aniž by si to uvědomovala, téměř neznatelně pohybovala pánví, jako kdyby chtěla elektrickým výbojům jít vstříc.
Znenadání otočil jiným ovladačem. Tělo se jí prohnulo v bolesti, což doprovázel i její hlasitý výkřik. Měla pocit, jako kdyby jí do bradavek vrazil jehlu. Ten impulz trval jen zlomek vteřiny, protože Lukáš ihned zmírnil jeho frekvenci i sílu. Stál nad ní a prohlížel si jí.
„V pořádku?“ zeptal se jí a když kývla na znamení souhlasu, opět přidal. Simona opět zařvala. „Promiň, neslyšel jsem v tom rámusu tvojí odpověď.“
„Ano, v pořádku,“ hlesla.
Lukáš lehce přidal a místo pronikavé bolesti cítila, jak jí do bradavek brnkají tupé impulzy. S každým z nich v součtu s mravenčením od elektrod kolem kundičky toužila po tom, aby opět přidal. Lukáš si všiml její nervozity ve tváři a začal si hrát s frekvencí na elektrodách. Simona začala vzdychat a bylo evidentní, že se brzy opět udělá. Lukáš vzal do ruky bičík a přiložil jí ho na stydké pysky.
„Ne, to ne,“ vyjekla vyděšeně, „tam ne.“ Lehce jí plácnul. Věděl, že díky jejímu vzrušení jí bude stačit málo, vlhká špička bičíku mluvila za vše.
„Luky, neee,“ zasténala, zatímco Lukáš přidával a ubíral na hodnotách jednotlivých elektrod a svorek. Simona se kroutila, chvílemi sténala slastí, občas vyjekla v bolesti, kterou jí Lukáš způsobil.
„Luky…“ Bičík lehce ťukal na její poštěváček, dotýkal se všech záhybů a podílel se na jejím blížícím se vyvrcholení.
„Auuu!“ Další bolest v bradavkách byla vzápětí vystřídána neskutečně příjemným mravenčením od elektrod dole.
„Joooo….prosím…“ Líbilo se mu, jak škemrala.
„Prosím…“ Věděla to a zároveň jí bylo jasné, že se už nedokáže dál ovládat. Její ruce připoutané se občas pokusily marně pohnout k tělu, měla chuť ho chytit, vzít si ho do pusy, vykouřit…
Lukáš si pohrával s přístrojem a věděl, že konec je blízko. Simona vzdychala a křičela a zmítání jejího těla najednou ustalo v křeči, která provázela její orgasmus. Lukáš okamžitě všechno vypnul, sejmul z bradavek svorky a odpoutal její ruce. Cítil, jak se jí stehna třesou a obejmul jí. Schoulila se mu v náručí a on si jí přitiskl k tělu. Věděl, že jejich láska dnes dostala nový rozměr. Věděl, že v tento okamžik pro ni neexistuje na světě nic a nikdo, kromě něj.