První rande Amatérky

Nikdy jsem tě neviděla, jen z fotek, a tak mám při pomyšlení na setkání s tebou takové chvění. Nervozitu z toho, jak to bude vypadat, jak ty budeš vypadat, a současně určité těšení se na něco vzrušujícího, nového, neznámého.
Už je tady ta chvíle … vidím tě a jako by v mlze ti podávám ruku na seznámení a dávám ti letmý polibek na tvou oholenou tvář. Příjemně vonící tvář s drsnějším dotekem, teplá ale pevná ruka a vlídné oči, to vše mě v jediný okamžik přivítá. Sedám si a chvíli se rozpačitě rozhlížím. Ty vidíš, že jsem nesvá, a tak mě zvesela, ale velmi jistým hlasem uklidňuješ. Pořád si ještě tříbím myšlenky na to, co vidím, nebo spíš koho vidím. A musím říct, že se mi to líbí. A říkám si v duchu, jo tak tenhle by šel. Neumím lichotit, takže toto je nejvyšší stupeň.
Najednou zpozorňuji, že mi koukáš na prsa, na má malá prsa, která nejsou nijak k chlubení. Vidíš, že vidím, a okamžitě reaguješ: „Miluju malá prsa.“ Jako správná lvice se jen tak nevzdám bez boje a okamžitě poznamenám: „Mám malé úplně všechno.“ Jedna nula pro mě, říkám si, ale tak nějak jsem si vědoma, že už jen za to sebevědomé představení máš ty deset bodů na kontě.
Pozvolna se začínáme bavit, ale oba víme, že tam vzadu myslíme na to samé. Ukazuješ mi fotky svých dětí a já jen tak mezi řádky prohodím: „Děti umíš dělat ale skvěle.“ Pohotově odpovíš, že výsledky nejsou zaručeny, ale ten proces tvorby máš v malíku. Oba se usmějeme. Další bod jsi uhrál ty. Takže jsem na řadě ve skórování, a tak se zvedám a jdu si odskočit na toaletu. Tím mám totiž okamžitě další bodík v kapse. Vím, že si mě budeš prohlížet, jak vypadám zezadu, a vím, že se ti to bude líbit. Ty mě však zastavíš a ztišeným hlasem mi říkáš: „Sundej si tam kalhotky a dones mi je.“
Vracím se ke stolu, v ruce mám schované kalhotky a ty se na mě díváš tím známým pohledem. I když tě ani neznám. Najednou řekneš, že už půjdeme, to mě znejistí, ale neptám se a prostě jdu. Buď jdeme každý sám domů nebo máš nějaký jiný a lepší plán.
Neuběhne ani minuta a já cítím, jak se ke mně přibližuješ. Malinko ustoupím a v tom mám za zády zeď. Nakloníš se, abys mě políbil, ale ještě předtím se na malou chvíli zastavíš, aby sis vychutnal ten okamžik, než se naše ústa setkají. Nejde zakrýt, že se chvěju a ani to vlastně zakrýt nechci. Je to směs nezkrotného vzrušení a taky panika z nevěry. Ano z nevěry, protože doma mám manžela. Sakra manžela, co to vlastně dělám! Nemusím ti nic říkat, chápeš mě, pohlédneš mi do očí, pohladíš jednou rukou po vlasech a já vím, že mě chápeš. Sjedeš rukou přes rameno až k zápěstí a pevně mě za něj chytneš. Nebolí to, ale cítím tvé pevné držení, a to mě hrozně vzrušuje.
Přiblížíš se ke mně bokem a do ucha mi říkáš: „Chci vědět, jak chutnáš.“ Nakloním se, že ti dám pusu, ale ucukneš a trošku se usměješ. „Tak jsem to nemyslel“, vezmeš mi ruku a přiložíš mi ji ke klínu se slovy: „Dej mi ochutnat.“ Rukou zajedu pod sukni a lehkým pohybem přejedu po povrchu, který už je vlhký. Jak známý pocit, a přitom tak jiný, když se na mě ty díváš a pozoruješ mě. Přejedu ti prstem po rtech a cítím tvoje vzrušení. „Víš, že si beru, co chci“: říkáš. Přikyvuju na to, že vím, a na to že máš mé svolení. Ale v duchu mi tak prolétne, že ty vlastně svolení nepotřebuješ.
V tom mě otáčíš čelem ke zdi, a to už jsem asi všech smyslů zbavená a vychutnávám si ten okamžik. Děláš vše s takovou jistotou, pomalu, aby se nic neuspěchalo, že to napětí je k nevydržení. Jednou rukou mi držíš ruce a druhou přejíždíš přes zadek a vyhrnuješ mírně sukni. Hladíš mě zevnitř stehen, ale dáváš si pozor, abys nezamířil přímo. I když v tento okamžik bych nejraději křičela, ať už se mě dotkneš tam. Zhluboka dýchám. A najednou zamíříš rukou tam, kam chci, prstem jen jemně přejedeš po povrchu a mírně ale ne do hloubky zajedeš do mé dírky a přesvědčuješ se, zda je opravdu tak malá. Naráz mě ale ještě pohladíš dlaní a ruka jde ven. Otáčím se na tebe a ty si rozepínáš kalhoty a poposuneš si je dolů. Pozvánka je jasně čitelná, a tak si klekám, chytím ho do ruky a jemný dotyky ti kroužím po špičce. Občas zajedu i trošku dolů. Pak si ho strčím do pusy a vychutnávám si ho jak zmrzlinu. Načež mě zastavíš a znovu mě obrátíš čelem ke zdi a povyhrneš mou sukni ještě o kousek výš. V tom okamžiku mi říkáš: „Chceš ho tam?“ Sakriš, co je to za otázku, hrozně moc ho tam chci. Odpovídám zdrženlivě a zaskočeně „Ano.“ Pohladíš mě tam rukou a chvíli si se mnou hraješ: „Opravdu ho tam chceš?“ Rázněji říkám „Ano.“ S žertovným, ale jistým hlasem proneseš: „A jak se říká?“ Vyhrknu: „Dej mi ho tam, prosííím.“ Pomalinku ho do mě vsouváš, ale na konci přitlačíš a zastavíš se na pár vteřin. Cítím stoupat vzrušení. Několikrát to opakuješ. A já cítím, že už to dál nevydržím…