Jizerská vánice

Sbalím si věci do batohu, přidám Pet láhve na načepování kyselky.

Nachystám vodítko pro Brendu, která už šílí a těší se na procházku. Jo jo holka vydrž ještě chvíli.. domlouvám jí.

Zvedám se s hrníčkem od stolu a dopíjím zbytek kávy, který dám do dřezu.

Teple se oblékám a vyrážíme směr kyselka.

Brenda běží sněhem. Nasává nové pachy. Krásně jsme si užívali cestu v zimní krajině.

Paní zima zabalila stromy do zimního kabátku a mrazík vykreslil krajinu sněhovou jinovatkou.

Míjíme srub v půli cesty a stoupáme zasněženou cestou lesem vzhůru.

Po půlhodině slyšíme hučení vody .

Za zatáčkou scházíme ke Kyselce.

Stahuju si batoh ze zad a nechám do Petky téci kyselku.

Poté naskládám lahve zpět do batohu .Zapálím si cigáro a kochám se zasněženou krajinou.



Po očku sleduji chlupatou společnici a chystáme se na cestu zpět.

Sotva ujdeme pár metrů, začne se zvedat vítr a z nebe se sype peřina vloček.

Vítr skučí a ohýbá větve stromů až k zemi, rozpoutá se vánice…..Rychle si stahuji kapuci a přidáváme do kroku.

Během chvilky mám bundu pokrytou krystalky sněhu, vločky mi padají do obličeje.....

Vítr se mnou cloumá a mráz se mi dostává pod kůži.

Přidávám ještě více do kroku ke srubu je to už jen kousek, zuby mi začínají drkotat zimou....

Otevírám dveře srubu, poryv větru mi div dveře nevyrazí z promrzlé ruky a vcházíme dovnitř.



Do ..do.. dobrý....d.d..den.. drkotám zuby…. Můžeme se u Vás o .ohřát pro....sím?

Snažím se ze sebe dostat celou větu.

Přede mnou se objeví urostlý muž s plnovousem. Elektrizující impuls mi projel celým tělem.

Pojďte dál ke kamnům zve mě. ,, Ráda" pípnu a podívám se na něj svýma zelenýma očima.

Brenda se roztáhla kousek od kamen.

Sympaťák mi pomohl z bundy, a na chvíli někam zmizel. Po chvíli se vrátil a dal mi do ruky osušku a poslal mě do koupelny.

Tam už na mě čekala napuštěná horká vana.

Vlezu do vany, labužnicky se do ní ponořím se zavřenými víčky si užívám klidu.

Po chvíli mám pocit jako že mě někdo sleduje...

Vzhledu a mé oči se utápí v jeho očích, modrých jako ,,Studánka."

Dívám se do nich a zkouším jak dlouho vydrží, nebo jestli uhne pohledem.

Přijde ke mně blíž a prsty mi sjede po rameni k ňadrům...

Bradavky mi vzrušením ztuhnou a postaví se jako by to byli hroty kopí. Otočí se a odejde....

Ještě chvíli nechávám své tělo užívat si teplé vody a poté vylézám ven.

Vcházím do kuchyně, dostávám do ruky hrnek teplého čaje.

Venku kvílející poryv větru naráží na stěny srubu, na okenní tabule dopadají divoce tančící kusy sněhových vloček.

Dojdu k oknu a s úžasem sleduji tu přírodní scenérii. Přitom zapomínám na čaj samozřejmě.

Když se do sytosti vynadívám , vezmu do ruky čaj a usrknu, ústa se mi zkřiví.

Cukr by nebyl? Toho by bylo…. A ne jen cukr dozvídám se.

,, Aaa na chlapce jdou touhy!“ pomyslím si. Co by ještě bylo? zeptám se jakoby nic.

Si sama ? zeptá se mě. Aha takže tykačka , tak já jsem ,, Niky“ představuji se a nastavuji ústa k polibku na seznámení.

,,Roman zahřímal “a vlepil mi takového francouzáka, až jsem zalapala po dechu a jazyk jsem měla až v nosní dírce…

V ten moment jsem byla tak mokrá a polilo mě horko, že jsem si své vrstvy začala postupně odkládat.

Mé kalhotky bych v ten moment mohla ždímat, tekla stejně jako ta Kyselka . Pořád dokola a nechtěla mrcha jedna přestat.

Podívala jsem se na něj….. Copak, zeptal se? Potřebuji ručník řekla jsem.

Pozvedl obočí, teču jako vodárna říkám a za to můžeš ty!

To by chtělo kontrolu, jestli ti někde neprasklo potrubí…..

Málem se počůrám smíchy. No co co ? ptá se..

To tak bývá, teda aspoň říkali… oznamuje

To už se válím po zemi, příjde ke mně a strká mi tam celou ruku.

,,Hm mokrá“ a přitáhne si mě blíž.

Stahuje mi kalhoty a zmáčené kalhotky, klekne si a přivoní ke zmáčené studánce.

Olízne mokré pysky a pode mnou je kaluž, teču jako nikdy…

Aniž by přemýšlel rovnou tam strká tři prsty, sténám vzrušením.

,, Kanec jeden „ Prožene se mi hlavou kundy se mu zachtělo…

Zajíždí prsty co nejdál a masíruje nám ten známí bod, rukou mi přejíždí po stehnech a já neukojená teď poznávám pro mě doposud nepoznané.

Teď již se mé tělo kroutí jako had na poušti a já slastně vzdychám a funím jako píst od papiňáku.

Pode mnou už se pomalu ,ale jistě tvoří Toužimský rybník, Ještě chvíli a vodník Česílko může jít otevřít stavidlo.....

Vrazí mi do rozevláté ne tůňky ,ale pořádně mokré kundy ptáka, až to začvachtá jako by šel v žabkách louží.

Zasune ho až nadoraz po kořen ….

To už řvu na celé kolo, naštěstí jsme na samotě u lesa a snad nejde nikdo kolem….

Asi by se podivil, nebo……..

Zavírám oči a nohy rozevírám více do praku. Zasouváš ho dovnitř a rajtuješ jako zkušený jezdec .

Snažím se chytit dech, nějak se mi to nedaří a tak hekám a funím jako lokomotiva v kopci.

Za chvíli začneš hýkat i ty, už nepočítám kolikrát jsem byla.

Supíš a zasouváš své kopí nadoraz do mé kundy, stěny se stahují a uvězňují tě v ní ..

V koulích ti začne cukat a ty v hlasitém ryku začneš stříkat do té díry nadrženosti.

Zvedám se, že půjdu do sprchy a po nohou mi stéká tvá míza neřesti…..

,,Tak tebe už nepustím hřebečku“……..

Mrknu na něj a jdu se opláchnout.



Omlouvám se za dlouho povídku. Tak třeba zase příště přátelé.