Procházka s Romanou

Měli jsme se poznat. Zatím jen nezávazně a tak raději na neutrální půdě. Od prvního psaní s manželem Romany už nějaký čas uplynul, jaro vrcholilo a tak proč nezvolit třeba procházku v parku? Na okraji blízkého města je spíše lesopark, větší, ale udržovaný a lze tam mít i soukromí. A pokud by se vše vyvíjelo správným směrem, mělo by to mít pokračování, je rezervován pokoj s večeří v jiném, blízkém městě. Na smluvené místo na parkoviště jsem přijel s předstihem, rád jezdím na setkání včas a nebo i trochu dřív a přijet na tuhle první schůzku později by bylo neomluvitelné. Roztroušeně tam už několik aut stálo. Rozhlížím se a u jednoho z nich jsem uviděl i dvojici. Muž obyčejný, ale dáma byla velmi hezká. Podle popisu vypadala jako ONA, ale nebyl jsem si jist. Nakonec čas ještě nebyl a tak jsem si říkal, že ještě chvilku počkám a uvidím, jestli ještě někdo nepřijede. Uplynula dlouhá chvíle, oni zůstávala i auta, já si je prohlížel a myslím, že i oni mě zaregistrovali. Čas už byl tu a já váhal. Byla ve mně malá dušička, srdce mi bušilo, ani nevím, jestli strachem nebo vzrušením. A pak se začali objímat a líbat. Vystoupil jsem z auta a pomalu šel směrem k nim. Nepokrytě jsem si je prohlížel, museli o mě vědět, ale nepřestávali. Mezitím přijelo další auto. Trochu mě to zbrzdilo a dalo čas uklidnit se. Vystoupil starší pán. Zamknul, asi malinko nesouhlasně se na ně taky podíval a vydal se do parku. Já si dodal odvahy, přistoupil blíž a pronesl: „Romana?“ Přestali se líbat, ona se na mě otočila, lehce usmála a odvětila: „Jirka?“. Znala mé jméno z mé předchozí komunikace s jejím manželem a já věděl, že jsme se právě setkali. Já byl docela nesmělý, ale ona byla queen. Přistoupila ke mě, podala mi ruku a natáhla se pro uvítací polibek. Asi byl trochu delší, než by se slušelo. A manžel jen stál a díval se. „Půjdeme se projít?“, navrhoval jsem. „Jistě, proto jsme tady, ne?“, odvětila. Sebejistě mi podala ruku. Vzal jsem ji za ní a udělali jsme první krok. Ona ale byla evidentně paní situace. Já nejistý a o manželovi ani nemluvě, to byla jen stafáž. „umíš se hezky líbat. Políbíš mě ještě?“, řekla a otočila se ke mně. Neváhal jsem. Líbali jsme se dlouho, její ústa byla sladká, vlhká a poddávala se mým rtům i jazyku. Uměla to! Mě to vzrušovalo. Objal jsem jí, měla lehké letní šaty nad kolena. Květovaný vzor se k procházce lesoparkem hodil. Objal jsem jí ještě pevněji a nenápadně zkusil co má pod nimi. Ujistil jsem se, že je nahoře bez. Wau. Objímal jsem jí dál, tisknul jí k sobě stále víc a pomalu sjel rukou na zadek. Kalhotky měla. Zkušeně a hned pochopila, co si zjišťuji. Zakroutila zadečkem. Pak se přestala líbat a zeptala se: „chceš aby šly dolů?“. Přikývnul jsem. Vymanila se jemně z mého objetí, otočila se na manžela a: „sundej mi kalhotky.“ Malinko vystrčila ten sladký zadeček a počkala, až on k ní zezadu přistoupil a dřepnul. Šokovalo mě to, i když jsem věděl, že je to dračice. Rozhlídl jsem se poplašeně kolem a viděla, ani nevím, kde se tam vzaly, dvě mladinké slečny. Nevím co měly na sobě ani jak vypadal, jen jsem si vryl do paměti jak se na nás dívají, odcházejí, něco si šeptají a pak se na nás znovu otočily. Zmizely z dohledu a on mezitím zajel oběma rukama pod její šaty a sundal jí je. Ona už se nestarala. Nechala to na něm. Zavěsila se do mě a konečně jsem pokračovali v cestě do parku.
Procházeli jsme se a povídali si. Občas se zastavili a líbali a Romana neměla ani nic proti tomu, když jsem ji pohladil nebo už i víc majetnicky stisknul zadeček. Bylo to hezké, já myslel jen na její křivky a vůbec nevím, o čem jsme mluvili. A pak zazvonil mobil. Můj mobil. A já musel nenadále do práce. Sakra. Naštěstí jen na pár hodin. Otočil jsem se na manžela a poručil mu, aby poslouchal a plnil všechna přání Romany. Naposledy ji vzal do náruče a začal se loučit a slíbil jsem, že večer budu v restauraci na večeři. A pak mě napadlo. „Chci vidět ten tvůj nahatý zadek. Pošli mi fotku.“ Naposledy jí políbil a odcházel. Proti mně šel ten starý pán a tentokrát už zcela zhnuseně kroutil hlavou. Asi nemohl pobrat s kým tu ta krásná žena vlastně je. Nasedl jsem, nastartoval a při odjezdu si představoval, jakou asi fotku dostanu. Nepochyboval jsem, že příjde.