25/7

Vcera...

Par vzkazů na chatu, konverzace se točí jak jinak než kolem velikosti...to přece není možný, to není chlap ale kůň anebo kecá, jako dobrá polovina modrejch nicků tady (a to jim ještě fandim). Chci to vidět, tohle bude zážitek, kterej jednou sepíšu pro vnoučata.
Co to kecám, vidět nestačí, chci ho v sobě.
Ja: "Ani nevim jestli by se do me vesel..."
Ty: "Ver mi ze si te chytnu a bude muset. A taky zalezi kam."
...si dělá prdel, ne? Pomyslím si. Já mám strach, aby mě tam dole neroztrhnul a on uvažuje o análu?
Ja: "A kam bys chtel?"
Ty: "Kam chces ty a lip se udelas "
Ok ok, dobře. Žádný násilí, klid...dýchej...
Ty: "Jak by sis připadala, kdyby ti ho hned někdo zasunul prvně do zadečku? 😇😇"
...spíš by mě zajímalo, jak by si pripadal on, až bych na něj přestala řvát...
Ty: "Tak kdy a kde?"
Ja: "Zalezi na pocasi...dneska to treba na sex v prirode moc nevypada."
Je nám jasný, že ani u jednoho z nás se nesetkáme, mě osobně je to fuk kde jinde, tady se nehraje na efekt ani romantiku, ale prostě Veni, vidi, vici.
Ja: "Neco vymysli"
Ty: "A udelas se mi na nem, kdyz ti ho budu zezadu zasouvat do kundicky az po koule?"
Ja: "Asi ano."
Vtom mi do vzkazů přistane fotka...nemám ráda nevyžádaný dickpics, ale tentokrát jen zírám. Fakt nekecáš. A z toho, co z fotky poznám, budeš celkově kus chlapa. Tak jo.
Ja: "Zitra?"
Ty: "Ok, vyzvednu te u prace."

Dnes...

Stojím nervózní u silnice a čekám, které auto zastaví. Jedeš včas, bod pro tebe. Nasedám a přechází mě humor.
"Kam jedem?" "Kousek za město, v industriálce je takovej malej lesík..." hmmm asi nebudu první, kterou tam ohneš, pomyslím si, ale co už, mladá jsem jen jednou a aspoň mě nevezeš někam mimo civilizaci. "Hodíš mě pak domů?" "Jasně."
Necháváme auto na parkovišti před mou bývalou prací, teda jestli mě tady někdo uvidí, to bude...a jdem.
Netaháš mě nikam daleko, jen co jsme z dohledu od silnice, jdou kalhoty dolů a já se konečně seznamuju s předmětem svého zájmu. Poměrně důkladně, i když do pusy se mi vejde fakt jen kousek...v tu chvíli už mám kalhotky na ždímání a ta dole si žádá pozornost. Dej pokoj s předehrou, opírám se o nejbližší stromek a špulím na tebe zadek. Nenecháš se dvakrát prosit, jdeš na to pomalu, ale držíš mě pevně a víš proč. Po pár centimetrech chci pryč...po porodu jsem zacala cvicit Kegela, takže ji snad nemám jak vjezd do pískovny...a to je momentálně problém. Ve chvíli, kdy je uvnitř nadoraz, se začínám uvolňovat. Začneš se ve mě hýbat, pomalu přirážíš, abych si zvykla a postupně zvyšuješ tempo i sílu, vidíš že si to začínám užívat a dopřáváš mi to. Projíždíš mě a mně se začínají třást kolena. Přichází na mě první orgasmus, držím se větve a nechávám se unášet. Ty pokracuješ, dokud se neudělám znovu. A ještě jednou. Najednou jsi ze mě venku. Vlastně jsem si ani nevšimla, kdy ses udelal ty, úplně mě to pohltilo...

Když je po všem, hodíš mě zpátky do města a odjíždíš. Večer mi cinkne zpráva, chceš si to zopakovat.
Určitě ano. Někdy...


Zítra...