Ideální konec hádky

Opět jsme se zhádali. A opět kvůli kravině. Prásknu za sebou dveřmi do ložnice a sednu si bezradně na postel. Jsem tak vzteklá, že bych do něčeho kopla. A zároveň jsem nešťastná, smutná a chce se mi brečet. Proč se nemůžeme normálně pohádat a pak udobřit? Proč to vždy takhle vygraduje? Vím proč. Protože jsme oba paličatí a těžce dominantní. Kéž by moje postelová submisivita fungovala i v běžném životě.. Najednou se rozrazí dveře, on přejde ráznými kroky až ke mně. Stoupne si tak, že jeho klín je přesně u mého obličeje. Nějak nechápu, co se to děje a než stihnu jakkoli reagovat, kalhoty jsou dole a jeho naběhlý penis míří k mému obličeji. “No to nemyslíš vážně, to ani omylem!” začnu vztekle prskat a snažím se zvednout, nejradši bych ho něčím praštila. Jenže chyba, chytí mě nekompromisně pod krkem a pevným hlasem dává jasný příkaz: “Okamžitě přestaň a kuř!” Tohle gesto a ten tón mě naprosto odzbrojí. Chvilku sice ještě mám lehké tendence protestovat, ale sama už cítím, že můj submód naskočil a já se dostávám do tranzu. Nechám si jeho chloubu zasunout do úst, je už naprosto připravený v celé své kráse. Jenže to znamená, že se musím hodně snažit, aby se mi vešel do pusy. Cítím jak v něm pulzují emoce z naší hádky. Vůbec mou pusu nešetří, chytá mě za hlavu a mrdá mi mandle. Dusím se. Dávím se. A taky teču, hodně. Trvá to dlouho. Najednou toho nechá a stejně rázně jako předtím mě ohne přes postel. Kalhotky jsou okamžitě pryč. Ani se nehnu a těším se, jak mi tvrdě vymrdá moji tekoucí kundičku. Opět chyba. Prsty začne hbitě přesouvat mou šťávu na druhou dírku. To mě trochu znervózní. Nejspíš půjde jen o pár prstů, to je v pohodě.. Ale mám trochu obavy, že je v rozpoložení, kdy by to mohl myslet opravdu vážně. A nemýlím se. Nasadí svého obra k mému análku. Třesu se napůl strachem a napůl vzrušením. Uvolním se a cítím, jak mě roztahuje, pomalými ale pevnými přírazy se dostává dál a dál. Bolí to. Ale ta bolest se mísí se slastí vzrušení. Jednu chvíli mám pocit, že mě roztrhne. Na chvíli se zastaví, čeká až si na něj zvyknu. Je na mě sice naštvaný a trestá mě, ale nikdy by mi opravdu neublížil. Bolest začíná odeznívat a o to víc cítím slast. Začne přirážet, přestává se držet zpátky… A já teču tak, že už je mokré i prostěradlo. Moc se mi to líbí, ale doufám, ze tím to neskončí. Chci ho cítit ve své kundičce, hrozně moc ho tam potřebuju. Nakonec mi mé nevyřčené přání plní. Narve mi ho do kundičky takovou silou a rychlostí, až to zabolí. Tady se zpátky nedrží, vráží do mě svého ptáka zuřivě, rychle a až po koule. Můj orgasmus přichází téměř okamžitě, zmítám se v křeči, křičím a snažím se popadnout dech mezi záplavou orgasmů. Vidím, že i on má těsně před koncem. Snažím se soustředit na jeho obličej, zbožňuju totiž ten výraz, když se udělá. Ano… vidím ho. Zhroutí se ke mne, vezme mě do své úžasné náruče a já vím, že po vzteku a smutku už mezi námi není ani památky.