Po vůli nevlastní sestře.

Jako sedmnáctiletá holka jsem ani neresila, že má otec nový vztah. Ale postupem času byl náš byt mé nové nevlastní mamky plný. Sympatie vzájemné však nulové. Byla tam její nevraživost a touha mit sympatie otce pro sebe. Naoko jsem mě chválila,ale mimo otcův pohled mi uštědřila mnoho nevybíravích poznámek. Ale to byl jen začátek. Během krátké doby se přistěhovala i jeji dcera Ivana. Po mamce také polosnědá, dost arogantní a sobecká. Táta je miloval, tolik pochlebování jsem dosud neviděla. Poprvé jsem dostala menší lekci od Ivety když sem ji našla jak mi probírala šuplíky ve společném pokoji. Místo omluvy mi vynadala co na ní řvu. To už nikdy nechce vidět. Potom mi vzala mé dlouhé blond vlasy a taháním mě strhla k zemi. Následně mě zasedla a dala asi 10 facek. Prý bude hůř jestli jí budu dělat před otcem zle.Oči měla plné nenávisti a hrubá síla byla obrovská. Tak moc sem se nechtěla právě od ní nechat takto ovládat, ale neměla sem šanci. Jen sem pípla,že to bolí.
Její reakce byla,že ještě přitlačila a druhou rukou mě opakovaně strašně štípla. Sadistická touha z ní sálala a ovládala její myšlenky. Tím proběhlo první poznání kdo je má nová sestra a tedy i její mamka. A vzápětí co mě uvolnila odešla z pokoje. Myslela sem,že bude dál klid. Ale omyl. Sestra vše obrátila před mámou naopak a obvinila mě že jsem se jí hrabala ve věcech a zmizelo jí několik stovek.
Ani jsem se ještě nestačila zvednout a vřítila se do pokoje macecha. Začala na mě strašně křičet, za zády koukala Ivana. Na otázku zda je to pravda mi nezbylo něž kývnout.
A já pouze zaslechla jak si pro sebe řekla: "Sama sis určila osud."