Nahá procházka.

Je pátek. Venku zima, zataženo, mrholí a fouká vítr. Prostě jedním slovem nepohoda. Čas, kdy se nechce z postele, natožpak z domu. Tím více se člověk vrací ve vzpomínkách do těch dnů, kdy svítí sluníčko, je teplo a sama příroda láká na procházky do svého lůna.
Léto se již pomalu chýlilo ke svému konci. Doba, kdy většina dospělých je již v práci a dětí ve škole. Společně se svou láskou, dívkou s nádhernýma, pomněnkovýma očima, jsme chtěli využít posledních pár krásných dnů a utéci z centra naší krásné, rovinaté Hané do lesů a luk kopců zvedajících se jen pár minut jízdy odtud.
Neměli jsme žádný plán, jen si užít těch vzácných okamžiků, které jsou nám společně dopřány a kdy máme čas jen sami pro sebe.
Auto jsme nechali na parkovišti u hotelu, na samém kraji vesnice. Končí tu asfaltová silnice a dál se již musí po lesní a polní cestě. Ještě než jsme vklouzli do lesa, zastavili jsme se u ohrady s koňmi, kteří se tu pásli a skotačili. Má prcinka se opřela o dřevěnou ohradu a se zalíbením sledovala tato nádherná zvířata. Moc jí to slušelo. Krásná tvářička, milý úsměv, nádherné oči, rozevláté světlé vlasy. Žena krev a mléko, slovanský archetyp. Žádná koule, ale hladké, plné křivky, zvýrazňující zadek, macatá stehna, bříško a krásná, obří prsa. Na sobě měla černé, vlající šaty, s nezbedným knoflíčkem na zapínání, který ale v dírce nedržel a dával zraku spočinout na jejím nadupaném dekoltu, Neodolal jsem a jak mám ve zvyku, začal jsem svou prcinku fotit na mobil. Prcinka se ráda předvádí a ochotně mi pózovala. Před objektivem mobilu se předváděla, nakrucovala a flirtovala. To vzbudilo pozornost u jednoho koně, který se přišel podívat blíž, co že tam vlastně děláme. Když došel až k nám, že jsme si jej mohli pohladit, využil jsem příležitosti a přikázal prcince ať ze šatů vypustí své kozy. Byl to krásný pohled. Velké, majestátní zvíře a spolu s ním, nádherná žena s obnaženými prsy. Vznikla spousta krásných fotek do domácího archivu. Do archívu, který není přístupný příbuzným, ani dětem. A to byl teprve začátek!
Od ohrady jsme konečně zamířili do lesa, kde po cestě vystoupali vzhůru, až se před námi námi objevila čerstvě posekaná louka, rozčísnuta pěšinou přes kopec vedoucí až k tereziánskému opevnění. Na obloze ani mráček, viditelnost na mnoho a mnoho kilometrů. A nikde nikdo. Dostal jsem chuť se bavit. Přikázal jsem své prcince, subince, ať se svlékne do naha. Ani nemrkla a jala se vysvlékat. Postupně mi odevzdala šaty, podprsenku a nakonec i kalhotky, které jsem si schoval do kapsy. Jediné, co si mohla ponechat byly její tenisky a úsměv. Strašně mě mrzelo, a myslím že i jí, že jsem sebou neměl náš oblíbený obojek s lesklými, ocelovými hroty a vodítko, na které bych si jí přivázal.
A tak jsme šli. Ona nahá, já oblečený. Miluji tuto kombinaci. Láska byla naprosto klidná. Věděla, že když je se mnou, svým Pánem, je v naprostém bezpečí a nemůže se nic stát. To já koukal pořád kolem sebe, jestli náhodou někdo nejde. A nešel. Bohužel. Jsem na svoji prcinku. její krásu, hodně pyšný a rád bych se světu pochlubil její nahotou. I proto, abych vyvolal závist u kolemjdoucích a kolem projíždějících. Vnitřně mě tato představa, že se na horizontu objeví lidská silueta a zamíří k nám, vzrušovala. A nebyl jsem sám. I když jsme o tom nemluvili, co chvíli jsem zastavil a vznesl dotaz svými prsty, které projely štěrbinu mezi jejími obnaženými pysky, a proud vzrušení přitakal s odpovědí, že i jí.
Po jednom takovém zastavení na mě pohlédla těma svýma kukadlama a lišácky pronesla, ať se vysleču i já. V rámci hry jsem měl dilema. Na jedné straně nerovnost daná absencí oblečení, na druhé zvědavost poznat jaké to vlastně je. Nakonec zvědavost zvítězila a za chvíli jsem stál na polňačce tak, jak jsem byl stvořen. A ten pocit byl úžasný, osvobozující. Byl to ten adrenalin, který mám rád. Ještě více jsem teď hledal očima, kde se kdo objeví.
A tak jsme tedy šli dva nahatí. Povídali si, smáli se, užívali svobody. Za chvíli nám to přišlo naprosto normální a přirozené. Sluníčko svítilo a bylo krásně na světě. Takto jsme došli, ruku v ruce, až na vrchol kopce, kde byly uskladněny na jedné hromadě velké balíky sena.
Protože už jsme byli na cestě nějaký ten čas, pocítili jsme oba potřebu si ulevit. První si dřepla prcinka a za chvíli z ní proudem tryskal zlatý déšť. Stál jsem před ní a koukal do jejich oddaných očí, natáčel jí na video a nasával její vůni. Když bylo po všem, jen se oklepala, aby zbylé kapičky mohly sklouznout po stehnech do trávy.
Teď byla řada na mě. Trošku jsem poodstoupil a začal vypouštět proud moči. Prcinka stála vedle mě a koukala. Její pohled mě vzrušoval, takže penis v mé dlani začal nabývat na objemu a tvrdnout. Závěr jsem již dočůral s pěkným klackem. Sotva dopadla na zem poslední kapka, dal jsem prcince pokyn "pojď". Subinka již znalá věcí zaklekla, dala si jej do pusy a olízala jej jazykem do sucha. Poté vstala a dala mi obrovskou pusu, aby v tom nebyla úplně sama.
Takto vzrušení jsme vylezli na hromadu, kdyby nás přece jen z nějaké strany nebylo vidět a prcinka se mi tam nabídla. Nejdříve jsme jí fotili v lascivních pozicích a pak jsem mobil odložil a začal se věnovat jejímu božskému tělu. Mé dlaně klouzaly po sametové kůži a kopírovaly křivky jejího nahého těla. Hladil jsem jí od vlasů přes tvář, po pažích a stehnech. Chytil za ten její úžasný zadek a pořádně jej stiskl. Olizoval její prsa a sál bradavky až mi tuhly v puse. Pak jsem si jí položil na vrchol jednoho z balíků, roztáhl jí stehna a jal se lízat ještě před chvilkou čůrající kundičku. Byla voňavá, chutňoučká a neustále tekla, takže jsem měl za chvíli ulepené celé vousy. Teď už nikdo nekoukal, jestli někdo jde a pozoruje nás. Teď jsme se naplno věnovali jen jeden druhému a našemu chtíči.
Poté, co se krásně provzdychala k vrcholu, mě subinka uspokojila pusinou. Seděl jsem opřen o balík, hladil jí po vlasech a koukal do širokého, dalekého okolí. Byl to úžasný pocit. Cítil jsem se jako král. Tomuto se milování v bezpečí ložnice nikdy nemůže vyrovnat.
A to nás čekala ještě neméně zajímavá cesta nazpět. Ale to snad až zase někdy jindy.