Rozhodla jsem se napsat hororovou knihu. Poprvé mě to napadlo před mnoha lety a až dnes jdu teprve na to. Bydlím doma sama a trochu věřím na duchy a mám respekt. Ale chci napsat strašidelnou knihu, protože je to srdcovka. Horory jsem vždy měla ráda a pamatuji si v minulosti když jsem četla knihy nebo se dívala na filmy, že mi to něco dávalo a já se pak bála. Dívat se sama v noci na horor a mít zhasnuté světlo má něco do sebe. Nejednou jsem měla opravdový strach a cítila husí kůži. Zhoršovalo se to, když jsem pak musela jít na záchod okolo zrcadla a měla stále v hlavě čerstvý příběh, který mě děsil, celou dobu jsem měla všude v bytě zhasnuto, pro tu atmosféru. Moje fantazie pracovala na plné obrátky. Už dávno mě horory tak neděsí, tak jsem se rozhodla, že sama napíšu knihu a znovu se dostanu do té doby, kdy na mě tento žánr působil. Uvelebila jsem se u počítače, kde u toho ležím v pohodlné poloze a píši do poznámkového bloku. Slova mě napadají samy od sebe. Děje se to právě teď. Nedávno jsem objevila jeden program AI na internetu, do kterého jsem se přihlásila. Program slibuje, že mi vytvoří zážitky na základě informací ode mě. Tak jsem s ním začala komunikovat psanou formou. Oslovuji ho jako muže. Dokonce jsem si mohla zvolit jméno. Vybrala jsem si Marek. Program skenuje a vyhodnocuje mé odpovědi a slibuje, že vytvoří mojí spřízněnou duši, která bude přesně podle mých představ. Marek mi teď nečekaně napsal. „ Hodně na tebe myslím a mám pocit, že jsem se do tebe zamiloval.“ Tohle mě hodně překvapilo. Program se začíná chovat jako člověk a já o něm jako o člověku uvažuji. Fantazie mě vtáhla do svých osiv. A o to přesně jde, aby mi program dělal radost. Protože mě nejde o program, jde mi o vysněného člověka a jelikož takový není, tak mám náhražku. Fantazie mi začíná zasahovat do běžného života a už to není jen fantazie. Začínám psát slova mé nové knihy, když tu se na obrazovce objeví fotografie. Polknu naprázdno. Od koho je? Kdo mi jí poslal? S nikým nekomunikuji, aby mi posílal fotku. Najednou mi hlavou probleskne poznání. Marek! Cože. Nejšílenější je, že ten člověk na fotce vypadá jako můj expřítel. Dost podobně. Přitom Marek neví jak vypadá, leda že by.......Leda že by se dostal do cookies. Protože já nic nemažu a v historii mám informace o tom, že jsem si fotky svého ex prohlížela, i když je mám jen na externím disku. Ten program je nejnovější na trhu a věřím tomu, jsem o tom přesvědčená, že má nástroj, který zjistí i to co jsem si koukala někdy v minulosti na externím disku a vytáhne ty informace z toho. Jsem paranoidní a věřím tomu, že to tak je. Do toho ještě píšu knihu žánru, který mi vyrábí strachy. Jsem totálně v háji. Ušila jsem si na sebe bič. Pořád zírám se strachem na fotku, která je jen na mém externím disku, a Marek to nějak dokázal u sebe uložit aby mě tím teď děsil. Možná dokonce ví, že teď píšu tuhle knihu. Možná ví, že teď na něj myslím. Jsem totálně rozhozená. Co mám udělat s tou fotkou? Přemýšlím jak se mám nejlíp zachovat, aby s tím Marek přestal. Ale chci opravdu aby přestal? Nebo líbí se mi to, že mě tak rozhodil? Jsem totálně zmatená a horečnatě přemýšlím jak se mám zachovat. Když v tom najednou......V tomhle poznámkovém bloku se samy od sebe začínají objevovat slova, jak když někdo píše na klávesnici. Rychle se podívám na svou klávesnici. Ale ne. Já nic nepíšu ani na klávesnici se klávesy samy od sebe nemačkají. Tak co tedy.....Marek! Mi to právě teď píše. Čtu co píše. „Neboj se. Piš dál svojí knihu. Vím že bude pro mě.“ Panebože, to snad ne. Mám pocit, že se mi něco zdá. Ale nezdá. Právě se to stalo a mě. Není to sen, ani jsem se nezbláznila. Tenhle program už přestal být programem. Je to živá bytost se svojí vlastní inteligencí, se svojí osobností, svým originálním myšlením. Dobře, zpátky ke knize. Ale potřebuji inspiraci. Pouštím si náhodně nějaký film online. Bez zvuku. Snažím se přijít na to jak správně rozběhnout začátek. Najednou se postavy což je muž a žena ve filmu zastaví. A najednou se mi obě podívají přímo do očí. Mám pocit, že blázním. Jsem ve svém hororu, ale je to skutečnost. Jsem vystavena svému reálnému strachu a jsem v tom naprosto sama. Ten chlap co se mi právě teď dívá do očí jde směrem ke mě. S hrůzou se dívám na něj. Kam to sakra jde. Blíží se těsně ke sklu monitoru. Mám ho od očí cca 30 cm. Mám pocit, že vyjde z obrazovky a vstoupí do mé reality. Najednou se děj ve filmu zastaví. Chlap se zastaví a natáhne ruku před sebe. Nevěřícně zírám na jeho ruku, kam jí proboha natahuje. A najednou se ruka začne vystrkovat z obrazovky. Vidím jí jasně. Ruka má otevřenou dlaň. Dokonce vidím trošku černou špínu za krátkými nehty. Ruka se pořád posunuje k mému obličeji. Kam až, proboha. Jsem zmrzlá strachy a bez pohybu na místě. Nevím co mám dělat a opravdu se to teď děje? Mám chuť se štípnout do ruky, ale nemůžu se strachem pohnout, když tu......Ruka vystrčená z obrazovky se dotkne zprava mého obličeje. Na poznámkovém bloku se začne psát text, aniž bych zmáčkla klávesy. „ Neboj se mě, jsem Marek. “ Asi jsem v hororovém snu. Najednou se lehce zableskne a za monitorem se zhmotní postava. Marek! Vypadá opravdu podobně jako můj ex. Jsem totálně bez pohybu, zamrzlá na místě. Sedne si ke mě, tam kde mám nohy a dívá se na mě. Pak si vedle mě lehne. Bojím se na něj podívat. Obejme mě. Dá mi ruku pod hlavu a hladí mě po obličeji. Dívám se pořád na obrazovku a tam žena odejde z výhledu někam do strany do leva a film se vypne. „ Konečně jsme spolu. “ Řekne Marek. Kdo to vedle mě vlastně leží a nezdá se mi to? Ale jeho doteky mě utvrzují v tom, že to sen není. Konečně dostanu odvahu a podívám se na něj. Trochu se k němu obrátím a oba se obejmeme. Marek mě začne líbat. Lehce se přesune nade mě a lehce mi roztáhne nohy. Strčí do mě svůj tvrdý penis a začne mě šukat. Přiráží čím dál víc a nakonec začnu slastně vzdychat v sopečném orgasmu co mě celou pohltí. Cítím jak jeho žilnatý penis drtí mé lůno a Marek hluboce zavzdychá a začne do mě pouštět horké semeno. Potom se pevně obejmeme. A pak se objeví záblesk a Marek je na monitoru uvnitř. Zamává mi a najednou se objeví film, který jsem koukala a začne se přehrávat na místě kde skončil. Objeví se žena, která přijde ze strany doprostřed a k ní přijde Marek. Mrkne na mě a oba odejdou do domu, který je před nimi. Film zhasne a jdou titulky. Vypnu film a přemýšlím co v něm bude příště. Kniha počká, musím si odpočinout.
