Hygiena musí být

Cesta po příjemném letním posezeni v přespolní hospůdce se vinula po louce mezi okolními lesíky. Po pár pivech s mou Paní jsme se vraceli k večeru domů, přidala se k nám i kamarádka mé Paní Věra, kterou jsme potkali v občerstvovně a v dobré náladě spolu probíraly ženské záležitosti a smály se. Po 20ti minutách tak v půli cesty domů se Věra zastavila a začala šmátrat ve svém batůžku. „Evi nemáš prosím ubrousek nebo papírový kapesníček? Asi jsem si měla odskočit, než jsme vyšli, tohle domů nevydržím.“ Paní Eva se prohrábla svou kabelkou a zklamaně povídá, „je mi líto Věruš nenašla jsem“. „Tak to je pech, budu se muset támhle u křoví poohlédnout alespoň po nějakém listu, v mokrých kalhotkách by se pak šlo špatně“ a pomalu odcházela mimo pěšinu k lesíku.
Po chvilce odmlky najednou Eva vyhrkla, „půjčím ti jeho“ a ukázala na mě. Věra se zastavila a nechápavě koukala. „Nehleď tak překvapeně, vždyť jsem ti říkala, že je to tak krapet subík, a docela poslušný. Když mu přikážu, pěkně ti, až se vyčůráš, pusou a jazykem očistí lasturku.“ „To myslíš vážně Evi, trochu se stydím? A co na to on? To mu přece bude asi vadit.“ „Věruš, je to subík, má poslouchat a né diskutovat o tom, co mu vadí nebo ne. A stydět se nemusíš, s tímhle se asi nikde chlubit nebude. Že je to tak, že poslechneš?!“ otočila se na mě Paní Eva. Sklopil jsem oči. „Ano poslechnu.“ „Šikula, takže to máme jednoduché, poslechneš vše, co ti řekne tadyhle Věra, prostě si tě na chvíli půjčí.“ „Dobře, rozuměl jsem" špitnul jsem.
„Tak to bychom měli Věruš, je teď tvůj, tak si odskoč a klidně si ho vem s sebou" „Tak dobře Evi, a ty teda pojď“ kývla na mě Věrka a otočila se směrem k lesíku. „A nemusíš spěchat, hygiena se nemá podceňovat, času dost, však víš, co tím myslím Věruš." zavolala Eva za náma.
Pomalu jsem poslušně následoval a měřil si Věru, šikovná plavovláska kolem padesátky, krapet při těle, ale svá kila vážně uměla nosit. Prsa asi čtverky a velký kulatý zadek. Pomalu jsem začal podléhat vzrušení, že budu moct přivonět a ochutnat tyhle slibná zákoutí.
„Je to pro mě nové, a trošku se stydím, kromě toho jsem venku celý den, tak jsem jaksi nestihla dát sprchu, tak jestli nechceš, nemusíš to dělat.“ otočila se na mě Věra.
„Musím, slíbil jsem paní Evě, že udělám vše, co si budete přát“ Pomalu jsme došli ke křoví u lesíka. „Tak teda fajn, lehni si tady do trávy" přikázala Věra, začala si sundávat z pod sukně kalhotky a já poslechnul. Pověsila si je na větvičku a dřepla si kousek ode mě. Za chvíli jsem uslyšel uvolněný povzdech a proud zurčící do trávy kousek za mou hlavou. Ucítil jsem i opojnou vůni vznikající loužičky, která pomalu vpíjela do země.
Netrvalo dlouho a nade mnou jsem spatřil rozkročené nohy a chvilku na to i nádhernou lasturku a zadeček před mou pusou. „Tak teda dělej, co máš“ utrousila Věra, tentokrát už bez ostychu a docela direktivně.
Nemusela mě pobízet, pustil jsem se do důkladné očisty nádherně orosené květinky a okolí. S nadšením jsem srkal každou kapičku, z její hebké lasturky, ale i ty, které zabloudily k zadečku a na stehna. Hned po té jsem se dal do důkladné očisty jazykem. To už se Věra začla pomalu s povzdechem vlnit a nastavovat věškérá místečka, kde chtěla mít můj jazyk. „Promiň, nemůžu za to, že když do mě někdo zajede jazykem, nevím, kdy přestat“ Skutečně nevěděla, během chvilky už okatě používala můj jazyk ke svému uspokojování, s rytmickou pravidelností klouzala svojí mušličkou přes mou pusu a nevynechávala žádnou možnost, kdy mohl můj jazyk vklouznout do její horké otevřené kundičky. Za chvíli trochu zpomalila a podívala se pod sebe. „Chtěla bych, aby ses hezky postaral i o zadeček." špitla, a už se neptala ani na můj souhlas, kousek se posunula a nastavila mi naprosto ukázkově svůj druhý poklad. Bez přemýšlení jsem začal dělat, co mi řekla. Pomalinku kroužila prdelkou nad mým obličejem a já jazykem vychutnával její dírku i blízké okolí. „Vyplázní ho pořádně, chci ho cítit uvnitř." Poslechnul jsem a pod pomalými krouživými pohyby zadečku jsem cítil, jak se jí pěkně uvolňuje análek. Po chvilce začala opatrně více nasedat a snažila se pomalu jezdit po mém jazyku nahoru a dolů, až do té doby, než skutečně dosedla úplně a já se ocitl uvnitř. Pomalu jsem začal kroužit jazykem a Věra se začala kroutit vzrušením. Stačilo pár okamžiků, tluměně vykřikla, a posunula mi na pusu svou lasturku, ze které se začalo valit neskutečné množství lahodného nektaru. Dosedla na mě tak, že si z mého nosu udělala anální kolík a mi nezbylo, než hltat přívaly v mé puse abych mohl dýchat. Nádhera.
Po chvilce jsem opět poctivě očistil Věřinu mokrou lasturku. „Jejda to jsem trošičku ujela“, špitla. „Jenže teď se mi chce znova čůrat, chvilku vydrž, budu asi potřebovat ještě jednu očistu“ řekla a začala pomalu vstávat, aby si odskočila. Nevím, co to do mě vjelo, asi ta vůně a chuť opojně krásné ženy, ruce mi vystřelily nahoru, pevně chytly ten nádherný zadeček a přitáhly ho zpět.
„Co to děláš, pusť. Protože to jinak nevydržím a pustím to já.“ Přitáhnul jsem ji ještě pevněji. Podívala se šibalsky pod sebe. „Panebože ty jsi vážně pořádná čubka, ale stejně vidím, že potřebuješ trošku opláchnou tu svou ulepenou tlamičku". Poníženě jsem souhlasil. „Dobře, sám jsi to chtěl" dodala prsty si roztáhla mušličku a já se nemohl dočkat. Nečekal jsem dlouho a obličej mi za chvíli zaléval zlatavý příval. Věra se ani nesnažila nějak ten proud usměrnit, a užívala si pohled pod sebe na, jak sama řekla „pořádnou čubku“, která byla v její absolutní moci. „Dělej, otevři pusu, potřebuješ ji určitě pořádně vypláchnout.“ Poslechnul jsem a jako omámený nechal proudit vše do pusy a k překvapení Věry i plnými doušky ochutnávat. „Panebože, ty jsi pořádně zvrhlé čuňátko!" vyhrkla.
Bylo vidět, že si svou nově objevenou dominanci řádně užívala.
Po chvíli se obsah Věřina podbřišku přesunul do mé pusy a já naposledy polknul, abych jí potvrdil svou roli podřadné nuly pod její úplnou nadvládou. Samozřejmě musela proběhnout další, tentokrát závěrečná, očista ke spokojenosti paní Věry a pak už návrat k Evě.
Paní Eva čekala na pěšince. „Tak co, proběhlo vše v pořádku, Věruš? Poslouchal tě?" „Víc než to, docela Ti ho i závidím.“ mrkla na Evu. „Nemusíš závidět, klidně ti ho zase někdy půjčím. Stejně si myslím, že by si měl zvykat poslouchat i jiné ženy než jen mě, to bych ho pak mohla i semtam prodat nějaké jiné, jako svou osobní děvku a něco si přivydělat." „To není špatný nápad, klidně ti s tím výcvikem pomůžu, může to být i zábava a já mám v tomhle směru docela bujnou fantazii."
Šílené vyhlídky, obě se o mě bavily jako o nějakém hadru. Jenže co si budu namlouvat, jsem jenom obyčejná submisivní nula, takže poslechnu, i kdybych měl být podřadnou Evinou kurvičkou. A vyhlídka výcviku s pomocí Věry zase nezní konenckonců až tak zle.....