Vždycky jsem chtěl být učitel. Chodil jsem proto na pedagogické lyceum. Jelikož mě bavily společenské vědy a pocházel jsem z česko-ňemecko-belgické rodiny, bylo mé humanitní zaměření víc než samozřejmé. Bohužel na střední patří i vědy přírodní. Matiku a chemii jsem vždycky ukoulel na trojku, bižuli dokonce na dvojku. Ale ta fyzika. Ta mě nešla. Takže ani nebavila. Takže jsem na ni kašlal.... Došlo to až tak daleko, že mi na konci druháku hrozila z fyziky pětka na vysvědčení. A to už byl fakt problém...
Ke konci dubna si mě k sobě zavolal náš fyzikář. Byl to 36 létý, vysoký, ramenatý, zároveň zdravě štíhlý zelenooký zrzek. Ohnivě rudé měl i udržované strniště na tvářích a bradě. Nosil vždy nějakou jednoduchou elegantní košili a byl příjemně upravený. Dnes měl na sobě košili drobně černobíle kostkovanou, zelené chino kalhoty, hnědý pásek a stejně tak hnědé letní polobotky. Byl moc sexy. Když se nad tím zamýšlím, vlastně asi proto jsem se nedokázal při fyzice soustředit na probíranou látku.
"Zdravím Tě míšo. Posaď se.", vyzval mě mírným tónem. "Dobrý den pane učiteli.", řekl jsem pokorně a posadil se do židle naproti jeho stolu. "Hádám, že víš, proč jsem si Tě zavolal.", řekl už poněkud vážněji. "Asi jo. Kvůli tý pětce, co mi vychází z fyziky.", řekl jsem smutně. "Přesně tak... Hele ptal jsem se ostatních učitelů a všichni jsou s Tvými výsledky v pohodě. Nejhorší ti mimo fyziku vycházejí trojky z matiky a chemie. Rozhodně Ti nechci dělat problémy. Je ode mě ale fér připomenout, že když pokazíš tu poslední písemku a poslední zkoušení u tabule, tzn., že budeš mít hůř jak za 3, průměr Ti zůstane na pětku. A to Tě ten reparat nemine..." Kromě toho, že se mi líbil, jsem si ho vážil za tu upřímnost. "Asi budu trapnej pane učiteli, ale nešlo by udělat nějakou výjimku, že byste mi třeba řekl, z čeho mě budete zkoušet, abych se nemusel učit všechno od začátku?", zkusil jsem to uhrát na naivitu. "Víš, že tohle není můj styl Míšo. Jestli chceš, zařídím Ti nějaké doučování někým z maturitního ročníku, ale zlehčovat Ti to nebudu.", řekl ponekud přísněji. U toho si hrál s obyčejnou tužkou. "Dobře. Tak jo. Bral bych to doučování.", řekl jsem rezignovaně. Najednou panu učiteli vyklouzla tužka z ruky, přelétla přes stůl kolem mé hlavy a dopadlo ke dveřím kabinetu. "Trochu snaživecky jsem se nabídl, že mu ji podám. "To bys byl hodný.", řekl a jeho husté ohnivé obočí se jemně prohnulo. Působil tak zvláštně smířlivě. Zvedl jsem se ze židle a došel pro tužku. Když jsem klečel, oči mi zvědavě zabrousily pod jeho pracovní stůl. Do jeho klína... Ty bláho, on mu stál! Směrem do leva se mu pod kalhotami rýsovalo luxusní náčiní. Měl tak 18 čísel... Zarazil jsem se a civěl mu tam bez hnutí brvou snad 10 vteřin. Pak jsem se strašně zastyděl. Úplně mi zrudly mé panické tváře... Pohled jsem namířil do země. Bylo mi hrozně. Říkal jsem si, že to v tu chvíli musel poznat. Musel v tu chvíli pochopit, že se mi strašně líbí...
Najednou se pousmál a řekl: "Promiň Michale. Tohle jsem nechtěl. Je mi trapně, žes to viděl." To mě překvapilo. "Jak to myslíte?", zeptal jsem se a podal mu jakoby nic tu tužku. "Moje erekce. Někdy je to tak intenzivní, že to skryje jen katedra. Proto během hodiny malokdy vstávám od stolu.Tohle je průšvih... Pokud to budeš brát jako obtěžování, pak budu respektovat, když to nahlásíš...", řekl a schoval si tvář do dlaní. Normálně mi ho bylo líto. A hlavně mi to vůbec nevadilo. "To je v pohodě... Teda jako, vlastně je to sexy... Nechcete s tím nějak pomoct?", vypadlo ze mě úplně bezmyšlenkovitě. Pan učitel vynořil tvář z dlaní a tázavě na mě pohlédl:"Počkej... Ty bys chtěl...", byl tím ohromený... Zřejmě fakt nic netušil. "Nikomu bych to neřekl. Opravdu...", pousmál jsem se šibalsky. Fyzikář vstal. V péru mu pod kalhotami viditelně pulzovalo. Přešel ke dveřím a vykoukl ven. Pak za námi opět zavřel a postavil se přede mě. "Opravdu bys mi chtěl pomoct to teď a tady vyřešit???", ujistil se ještě. "Ano.", řekl jsem rozhodně. A zaklekl jsem. On stál nehnutě a jakoby napůl nechápal, co se to teď mezi námi děje. Já už mu ale mezi tím rozepnul kalhoty a vytáhl jeho ozdobu ven. Byl to překrásný macek. Byl tlustý asi 6 cm a úplně rovný. Stál kolmo, přesně 90° k jeho pružnému břichu a stehnům. Olízl jsem mu žalud a hned jsem si ho nacpal až do krku. Pak jsem zvrátil oči k jeho tváři. Můj učitel fyziky se proměnil v nabušený homostroj. Vzal mě oběma rukama za hlavu, mírně mě ještě pohladil po krátkých blond vlasech, a začal mi šukat hubu... Prostě klasika... Bylo to neskutečné. Ještě před chvílí to byla neopětovaná platonická záležitost a teď mi ho rval hluboko do krku. A fakt přirážel... Naštěstí jsem úspěšně dýchal nosem, takže jsem si to dokázal užít. Každou vteřinu... Každý naráz na mé mandle... Dokonalé... Začal u toho jakoby gentlemansky a procítěně funět... Najednou to zastavil a vytáhl mi ho z pusy. "Myslíš, že bych Tě mohl i pomilovat do zadečku Míšo?" "Když já se bojím...", vysoukal jsem ze sebe. "A kdybychom to jenom zkusili?", zeptal se zase. "Tak jo.", řekl jsem ovládnut pudy. Jemně mě otočil zády k sobě a já si instinktivně kleknul na pejska. On mi stáhl šedé bermudy a povytáhl červené tričko. Klekl si za mě, ochranitelsky mě popadl za boky a strčil mi ho mezi půlky. Nejprve jsem ucítil, jak mi rejdí přes dírku sem a tam a pak mi ustanul jeho žalud přímo na vstupu do análu. Najednou jsem ucítil trochu nepříjemný tlak až naráz až jsem vyjeknul. Přesně jako ten pes. A byl ve mně... Povytáhl, přirazil, povytáhl, přirazil, povytáhl, přirazil... Vyheknul. A najednou jsem ucítil neuvěřitelné teplo uvnitř mne. Teplo pulzovalo ve vlnách a Ty byly stále intenzivnější a intenzivnější... Pak ho ze mě vytáhl a ze zadečku mi prýštila jeho mrdka... A že jí bylo... Na koberci vytvořila tak velkou bílou skvrnu, že by se dala při troše dobré vůle nazvat malou kaluží... Tolik toho bylo... Oba jsme se skulili na zem... Oba jsme odfukovali a oba se usmívali... "Jestli teda chceš, tak Ti zítra napíšu mejlem, na co se zaměřit na přezkoušení u tabule. Příští úterý...", řekl a dál jen ležel a oddechoval...
